Základní principy tréninku

1) Princip všestrannosti
Princip všestrannosti lze chápat jako všeobecný rozvoj konkrétního sportovce, kdy všechny jednotky sportovní přípravy jsou jednotné.
Základním problémem je zde měnící se poměr základních typů tréninkových prostředků, kdy od začátečníků, u kterých převládá až z 90% obecná příprava, dochází k přerodu jedince na sportovce vrcholového, který již až z oněch 90% trénuje speciálně.
Jedním dechem je nutno zdůraznit, že tato předčasná specializace na jednu stranu přináší obvykle úspěchy, ovšem tyto úspěchy jsou často pouze dočasné, již v nízkém věku dochází k vyhoření sportovce a k předčasnému ukončení kdysi tak úspěšné kariéry; jistě si vzpomenete na mnoho hráčů, kteří patřili v juniorských kategoriích k hvězdám, ale v dospělosti už o nich nikdo neslyšel.
2) Princip systematičnosti
Nikdo se nestane dobrým hráčem přes noc, je potřeba na sobě stále intenzivně systematicky pracovat, optimálně každý den po celý rok.

Týmový trénink a týmové vítězství - sdílená radost je dvojnásobná radost. Peter Gade gratuluje Tine Rasmussen k vítězství na Japan Open 2007.

3) Princip dynamičnosti
Tento princip lze přeložit jako princip zvyšujících se zatížení - v případě volby stále stejných tréninkových prostředků, stále stejné přípravy, dochází k zpomalení až k zastavení nárůstu sportovní výkonnosti.
Trenéři si toto často neuvědomují, vždyť jejich „Jeníček či Mařenka se stále zlepšují i když trénují pět let stejně" - je to tím, že Jeníček a Mařenka, kteří začali systematicky trénovat ve dvanácti letech za pět let vyrostli a zesílili a zlepšení přišlo přirozenou cestou díky vývoji na trenérovi zcela nezávislém. Trenérův přístup by vedl ke stagnaci až poté, kdy tito hráči ukončí svůj biologický růst.
Aby k tomu nedošlo, je třeba využívat právě principu dynamičnosti, který v praxi představuje změny, které se týkají:
1) Počtu tréninků (počet tréninků za týden / měsíc nelze stále navyšovat)
2) Objemu tréninku (délka trvání, struktura)
3) Intenzity (kvalita cvičení, poměr cvičení a pauz)
4) Obsahu tréninků (cvičení v různých podobách návaznosti)
5) Odpočinku (odpočinek na tréninku, po tréninku, v sezóně)

4) Princip cykličnosti
Cykličnost, pravidelné opakování se pochopitelně uplatňuje i v tréninku badmintonistů - tréninkové jednotky se uzavírají do tzv. cyklů.
Asi nejznámější je čtyřletý cyklus olympijský, ale můžeme mít například i jednoletý cyklus mezi mistrovstvími republiky, oblastními přebory apod.
Plánovaná příprava se tedy rozpadá do těchto celků:
1) Makrocyklus - zpravidla jeden kalendářní rok
2) Mezocyklus - jeden měsíc
3) Mikrocyklus - týdenní příprava
4) Tréninková jednotka - jeden konkrétní trénink
5) Princip variabilnosti obsahu
Změna je život a nemá-li být trénink k nepřežití, je třeba jeho obsah měnit; variabilita se týká všech věkových i výkonnostních kategorií. Vedle předcházení únavě psychické, což jistě není od věci, přispívá variabilita tréninku k zlepšování připravenosti fyzické.
Co lze především měnit:
1) Prostředky (od obecných ke speciálním)
2) Zatížení (čas, objem, intenzita atp.)
3) Prostor (známý, neznámý, hala, posilovna, příroda atd.)
4) Způsob (individuální trénink, trénink v malé skupině, velké skupině)
6) Princip individualizace
Respektování individuality sportovce by mělo být jedním ze „zákonů" dobré sportovní přípravy. Odlišné mohou být volené tréninkové prostředky, intenzita či délka tréninku atd.

A po dobrém tréninku přichází i dobré výsledky - Cai Yun a Fu Haifeng (Čína)

 

Doporučit:

---