Údery na síti

Údery na síti jsou hrané v poněkud slavnostní atmosféře, neboť jsme blízko „saka", jak se někdy badmintonové síti říká. A protože nejsme žádní hulváti, na síti hrajeme jemně, s citem, údery zahráváme většinou jen „prsty", raketu nedržíme křečovitě a vší silou, ale citlivě a volně.

Krátký úder na síti můžeme hrát „obyčejným" nastavením rakety a mírného impulsu do úderu, ale s takovým provedením se jistě nespokojíme a budeme se snažit zlepšovat. Cesta ke zlepšení vede jednak přes zdokonalení tohoto úderu - tak aby padal těsně za síť, byť z vyšší výšky (především ve dvouhře) a tak aby letěl jen těsně nad sítí, byť od ní dále (především ve čtyřhře).  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dva údery na síti ze stejného rohu v jednom zápase. Nejprve Lin Dan (Čína) a forhend. Všimněte si uvolněného držení rakety, natažené ruky a vzpřímeného postoje. A míček už se krásně točí...

Ale také se můžete naučit míčky „roztáčet". Vzhledem ke specifickému tvaru badmintonového míčku to není tak jednoduché jako například ve stolním tenisu, byť princip je stejným. Jedním způsobem je míček „podseknout", ať už z levé nebo pravé strany, druhým způsobem je pod míček „bodnout"; zde to jde pouze dopředu, kdo by chtěl zahrát míček pohybem od sítě k sobě, dočkal by se i po několika letech intenzivního tréninku pravděpodobně jen několikaprocentní úspěšnosti, což by ho jistě příliš nepotěšilo.

Dobře roztočený míček si můžeme dovolit zahrát s menší přesností než „obyčejný úder" - potřebné komplikace nadělá soupeři právě roztočení, nikoliv přesnost našeho úderu. To ovšem neznamená, že bychom se pravidelným tréninkem neměli snažit o co nejpřesnější a nejvíce roztočený úder.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

... o něco dále má k míčku Chong Wei Lee (Malajsie). Ale rovněž on má perfektně nataženou ruku, má čas na správné provedení úderu a i jemu se jistě podaří zahrát dobrý míč.
Několik poznámek
1) Postavení rakety vůči síti - čím výše úder hrajeme, tím více bude pravděpodobně směřovat hlava rakety kolmo na síť. Při nižším zásahu míčku je třeba raketu natočit - optimálně zůstane zápěstí vysoko, výše než hlava rakety, čímž získáme potřebný náklon.

2) S předchozím bodem souvisí i to, že míček roztáčíme pouze tehdy, nejsme-li v časové tísni.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V té největší časové tísni už toho na výběr moc nemáme. Buď se pokusíme zahrát co nejvyšší lob nebo - pokud je naše pozic téměř beznadějná - křížový míč podél sítě. Soupeř si totiž obvykle jednoduché přehození míčku na druhou stranu pohlídá a sklepnutím výměnu ukočí, křížový míč nás ještě dostává do hry. Tak se o to zde v téměř beznadějné pozici pokouší Hwang Hye-you (Korea).

3) Trénink roztáčených úderů na síti vyžaduje velkou trpělivost, soustředění a především tisíce tréninkových úderů, než se tento úder podaří „dostat do hry". Při nácviku se doporučuje použít tzv. multishuttles (multiple shuttles), kdy jeden z dvojice má v ruce připravený „komín" dvaceti, třiceti míčů, které postupně nahazuje a druhý hráč postupně údery „podsekává" nebo „nabodává".

Doporučit:

---