Technická příprava

Vyruším teď první a poslední písmeno řecké abecedy z jejich poklidného spánku - technická příprava je alfa a omega badmintonu. Nelze jednoznačně říct, že bez techniky to nejde - koneckonců každý nějakou techniku má - ovšem lze jednoznačně konstatovat, že s lepší technikou jde vždy lépe než s technikou horší.

Držení rakety je pro badmintonistu totéž jako pro matematika číslice - bez držení to zkrátka nejde. Způsobů držení rakety je hned několik, pro začátečníky je nejvhodnější způsob univerzální. Kromě univerzálního držení můžeme ze základních způsobu držení rakety rozlišovat ještě držení „plácačkovité" a bekhendové.

Nohy jsou mírně rozkročené, váha těla je na předních částech chodidel, kolena mírně pokrčená, mírný předklon, raketa je před tělem, raketu držíme uvolněně, jsme nasměrováni čelem k soupeři a vyrážíme maximální rychlostí za míčkem – střehové postavení.

Údery můžeme dělit podle výšky zásahu a podle směru a síly. Podle výšky zásahu úderu rozlišujeme tři základní skupiny úderu - dominantní skupiny horních a dolních úderů a méně časté údery boční; zdůrazněme, že základem úspěchu je zahrávat všechny údery co nejvýše, to platí pro všechny skupiny bez rozdílu.

Zahajující úder každé výměny a proto velmi důležitý. Můžeme rozlišovat: 1) Krátké podání - v ideálním případě míček letí těsně nad páskou a padá přesně na přední podávací čáru, 2) Dlouhé podání - míček letí těsně pod stropem haly a padá přesně na zadní podávací čáru;  jako „moment překvapení" můžeme vidět rychlé, ploché dlouhé podání - tzv. swip.

Před podáním nikam nespěcháme, ke správnému provedení servisu patří krátká pauza po zaujmutí „podávací pozice" a před zahájením samotného podávací pohybu ruky - je dobré si v duchu „přehrát" podání, včetně následujících pohybů (anticipace soupeřova úderu, zaujmutí příslušné střehové pozice).

Mezi tyto údery patří klír, drop a smeč. Především je třeba zdůraznit pravidlo, že naprostá většina úderů ze zadní části dvorce je hraná forhendem - údery padající do zadní bekhendové části kurtu jsou „obíhány". Důvod je nasnadě - tak jako je pro krátké podání lepší úder bekhend, je pro švihové údery ze zadní části kurtu lepší forhend.

Úder s nejdelší dráhou letu, zahraný ze zadní části do zadní části soupeřovy poloviny kurtu. Klír může být buď obranný (zahrávaný v nouzi, obvykle „za tělem", snahou je zpomalit hru) nebo útočný (tímto úderem chceme dostat soupeře pod tlak, připravit si pozici pro následující zakončení výměny).

Tím čím jsou salta pro gymnasty je pro badmintonisty smeč - spojení maximální dynamiky, síly a zároveň elegance. Je třeba zdůraznit, že badmintonová smeč je zároveň spojením ideální kondiční přípravy a techniky - obě tyto složky jsou zastoupeny přibližně ve stejném poměru. U špičkových světových hráčů létá smeč rychlostí přes 300 km/h!

Drop je cizelérský úder hraný ze zadní části kurtu za síť; v ideálním případě dopadá těsně za síť. Je třeba zdůraznit, že drop by svým provedením neměl být odlišný od ostatních úderů ze zadní části kurtu - váš soupeř by měl poznat, že šlo o drop, až poté, kdy míček na jeho polovině dopadne na zem.