Údery hrané nad hlavou

Mezi tyto údery patří klír, drop a smeč. Především je třeba zdůraznit pravidlo, že naprostá většina úderů ze zadní části dvorce je hraná forhendem - údery padající do zadní bekhendové části kurtu jsou „obíhány". Důvod je nasnadě - tak jako je pro krátké podání lepší úder bekhend, je pro švihové údery ze zadní části kurtu lepší forhend.

Pokud se rozhodnete obíhat bekhend, je třeba přizpůsobit této taktice i pozici vašeho střehového postavení, která tak bude vychýlená o něco více doleva (u praváků) či doprava (u leváků), a to z toho důvodu abyste do svého slabšího kouta kurtu měli blíže - vzhledem k tomu, že se obíhaný bekhend hraje „přes hlavu" musíte mít na přípravu na tento úder více času než na forhend z forhendové části kurtu.

Tak jako u všech úderů (snad vyjma podání) je potřeba zdůraznit práci nohou - u úderů do zadní části je správné postavení nohou či u smeče s výskokem správný pohyb nohou nezbytným základem, na kterém můžete své dovednosti dále rozvíjet; pokud nemáte dostatečný kondiční základ, s nadsázkou řečeno nohy s rychlostí sprintera a koordinací baletky, u těchto úderů snadno pohoříte.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Jak vidíte, Lu Lan (Čína) během couvání za míček vypadá jako by skákala do výšky stylem zvaným flop.

Základem je opět správné střehové postavení, ze kterého nejrychlejším možným způsobem vyrážíte na úder - neotáčíme se zády k síti, pohyb zády k síti volíme jen v případě největší nouze (soupeř nás na síti překvapil lobem, když jsme čekali kraťas).

Při většině úderů ze zadní části kurtu - především u smeče - je důležité dostat se „za míč". Jinak řečeno - většinu úderů bychom měli hrát před sebou. O „většině úderů" hovoříme z toho důvodu, že někdy můžeme buď z taktického důvodu („ušetřit síly") nebo z důvodu nouze („soupeř zahrál velmi rychlý úder, za který se už nestihneme dostat") hrát obranný úder za tělem; zde je důležité jít na úder už s připraveným nápřahem a myšlenkou na dlouhý a vysoký klír, vzhledem k časové nouzi nebude na přípravu úderu čas.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co znamená dostat se za míč je patrné z této fotografie „světla a stínů".

U většiny úderů bychom ale v časové nouzi být neměli a ještě jednou vyjdeme z přiložené fotografie. V takovém případě je u praváků provádění úderu zahájeno tak, že tělo je natočeno levým bokem k síti, levá noha je v takovém případě vepředu, pravá vzadu. Na „pravé, zadní noze" spočívá také váha těla, ze které by měl v první fázi vycházet pohyb. Při provádění úderu by mělo být tělo pokud možno ve stabilní, vzpřímené pozici. Levá ruka pomáhá tělo „vyvažovat", před úderem směřuje nahoru, začátečníkům se doporučuje „ukázat si na míček". Pravá ruka již je připravena na úder, „zašvihnutá" za hlavou - „pracuje" především rameno a loket, zápěstí je v této přípravné fázi uvolněné, raketu držíme volně.

V další fázi hlava rakety v prostoru „nad hlavou a za zády" opisuje smyčku. Ze zašvihnutí se „za loktem" ruka s raketou posouvá nahoru a vpřed - první, co by oko vedle sebe mělo vidět, je loket, nikoliv zápěstí. „Za loktem" jde celá ruka a za ní celé tělo, váha se přesouvá dopředu, tedy na levou nohu - dochází k rotaci trupu, kdy se z postavení „levý bok před úderem směřuje k síti", přetočením dostaneme do pozice „po úderu je vepředu pravý bok".

Ve fázi zásahu míčku se vytahujeme za rotujícím předloktím, na což navazuje švihový pohyb zápěstí, který celý pohyb dotahuje - úder by se měl hrát co nejvýše, ovšem nikoliv za cenu maximální kontroly nad zásahem míčku či síly vložené především do smeče. Důležité je vést úder „se zrychlením do závěrečné fáze úderu" - jedinou výjimkou je drop hraný „zadržením", kdy na poslední chvíli rychlý a plynulý pohyb jakoby zastavíme a z předstíraného klíru je náhle nepředstíraně perfektní drop.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tři fáze zasažení míčku: 1) Těsně před úderem je ruka natažená, zápěstí stále zašvihnuté. 2) Hlava rakety opsala z fáze jedna posunula o více než 180º, zápěstí a předloktí „jde" za míčkem, loket se přetočil 3) Plynulé dokončování pohybu.

Vzhledem k tomu, že úder „dotáhneme až do konce", raketa pokračuje v pohybu vpřed i po zásahu míčku a my pokračujeme v plynulém pohybu dopředu do střehové pozice, kde už by měla být raketa zpět na svém místě a my bychom měli být připraveni vyrazit na další úder.

Badminton ale není statickým sportem - naopak, je velmi dynamický až akční. Proto nezapomínejme, že přeskok je rychlejší než „pohyb po zemi" a výskok dodá smeči patřičnou razanci - nejprve se ale naučte hrát údery ze země, rychlejší a dynamičtější provedení vychází z těchto zásad je pouze jejich „leteckou" variantou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Oběhnutý bekhend mnohdy vyžaduje gumovou páteř - Pui Yin Yip (Hong Kong) zde předvádí opravdu „plné nasazení"
Ne vždy se ale podaří oběhnout bekhend a potom tento úder musíme zahrát. První a nejdůležitější pravidlo při hraní bekhendu zní: Nic se neděje! Většina hráčů kazí bekhend ještě před tím, než jej zahrají; prohrají jej už „v hlavě". Prvním krokem k úspěšnému zahrání bekhendu je víra v to, že se tento úder podaří úspěšně zahrát.

Bekhend se hraje zády k soupeři, pravá noha směřuje do pravého zadního rohu nebo k postranní lajně - v momentě udeření do míčku je někdy doporučováno došlápnout, či spíše „dodupnout". Na rozdíl od forhendu je „nehrající" ruka poměrně neaktivní. Pravidla pro „hrací" ruku jsou forhendu podobná - úder je zapotřebí hrát co nejvýše, se zrychlením do konce švihu. Rozdíl je v tom, že loket nezašvihává - to dost dobře ani fyziologicky nejde - a především, že raketa se pohybuje po kratší dráze než ve forhendu. Švih by měl být kratší, ale maximálně rychlý - nad takovým bekhendem budete vít větší kontrolu a při správném tréninku se naučíte hrát jak údery za síť, tak údery přes celou délku kurtu.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Taufik Hidayat má asi nejlepší bekhend ze zadní části kurtu na světě - všimněte si, že už v předposledním kroku má napřaženo a přehmátnuto na bekhend (je dobře vidět palec v postavení proti ostatním prstům). Následovat bude postavení pravé nohy, která dodá tělu potřebnou oporu a provedení úderu.
Ideálem je provádět pohyb raketou při všech třech typech úderů stále po stejné dráze; není třeba zdůrazňovat, že po správné dráze. Správným a stále stejným pohybovým vzorcem totiž zlepšujete a stabilizujete svůj pohybový návyk, který potom precizně provedete i v obtížné pozici nebo vypjatém stavu.

A to co je dobré pro vás, není dobré pro vašeho soupeře - pokud budete provádět tři údery prakticky stejně, soupeř si do poslední chvíle nebude jistý, jaký úder nakonec zahrajete; vyšší herní dovedností je například „zahrát drop, tak aby to do poslední chvíle vypadlo, že chcete zahrát klír" či naopak.

Obecné zásady:
1) Plynulost pohybu, plynulost úderu.

2) Zásah míčku co nejvýše.
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Míček se snažíme zasáhnout co nejvýše - Fu Haifeng (Čína) se před svými kamarády nevytahuje, vytahuje se jen za míčkem.

3) Zrychlení do konce - včetně stisknutí rakety.

4) Správné držení rakety, správné střehové postavení, správný pohyb k úderu atd.

5) Naučte se obíhat bekhend, ale zároveň se naučte bekhend - ne vše se dá obíhat. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tři fáze pohybu rakety při obíhaném bekhendu - zašvihnutí, krátce úderu a v nejnižší pozici po úderu; všimněte si velmi kvalitní rotační práce zápěstí před a po úderu.
6) Postupujte od obecného ke speciálnímu - nejprve natrénujte pohyb ruky, potom přidejte rotaci trupu, dále trénujte „vázaně" pohyb trupu s úderem (stále na místě!), následuje přidání posledního kroku, provedení úderu a pohyb vpřed, potom pohyb ze střehové pozice k úderu, úder a pohyb zpět do střehové pozice a teprve poté nastupuje celý pohyb v kombinacích a ve hře.

7) U techniky úderů buďte trpěliví - hrát se špatnou technikou je velký hendikep.

8) Oční kontakt - periferní vidění nebo přímý pohled na soupeře je při odehrávání míčku výhodou; pokud vidíte, že si hráč v přední části kurtu zavazuje tkaničku, je obecně doporučováno zahrát úder do zadní části kurtu, například klír.

 
 

Doporučit:

---