Rozvoj vytrvalostních schopností

Rozvoj rychlostní vytrvalosti
Trénink rychlostní vytrvalosti úzce souvisí s tréninkem rychlosti. Pro začátečníka to bude doba okolo 10 sekund, vrcholový sportovec vydrží dvojnásobek. Výhodou je, že lze použít jakákoliv tělesná cvičení - ovšem za podmínky konání cvičení v maximální intenzitě. Základem je potom intervalová metoda - metoda, kde se střídají intervaly cvičení a odpočinku - s poměrem zatížení a intervalu odpočinku přibližně 1:5 ve prospěch přestávky.

Rozvoj krátkodobé vytrvalosti
Tento trénink je jeden z „nejbolestivějších", neboť pracujeme v anaerobním režimu, režimu s nedostatkem kyslíku. Základem bude i zde intenzivní intervalová metoda.

Ke klasické intervalové metodě 1:1 (např. 15 sekund zátěž, 15 sekund odpočinek), můžeme přidat i jiné intervaly (např. 1:2 - 20 sekund cvičení a 40 sekund pauza atp.) a tím modelovat badmintonové utkání.

Například má-li hráčka založený svůj styl na to, že své soupeřky „uběhá" a její výměny trvají v průměru okolo 30 sekund se stejně dlouhým odpočinkem, měla by tímto či podobným způsobem modelovat i trénink. Jiné intervaly bude mít útočný typ hráče, který hraje výměny dlouhé průměrně 15 sekund s pauzou 25 sekund atp.

Věřte tomu, že nejtěžší intervaly na světě mají tito hráči - a i proto jsou nejlepší na světě (čínský tým po výhře v Thomas Cupu).
Rozvoj střednědobé vytrvalosti
Cílem rozvoje střednědobé vytrvalosti je zvýšení kvality (intenzity) cvičení v daném (konstantním) čase a postupné prodlužování doby trvání cvičení při konstantní intenzitě.

Rozvoj dlouhodobé vytrvalosti
Dlouhodobá vytrvalost je alfou a omegou každého sportovního odvětví a tedy i badmintonu. Platí zde jednoduchá poučka - jedinec s lepší vytrvalostí může více trénovat, neboť se rychleji a lépe zotavuje.

Za základní metody rozvoje dlouhodobé vytrvalosti lze považovat:

1) Souvislou metodu - nízké až střední zatížení konstantního, nepřerušovaného průběhu v aerobním režimu (běh, kolo atp.).

2) Střídavou metodu - tato metoda se projevuje v proměnlivé intenzitě cvičení.

3) Fartlekovou metodu - asi nejzábavnější metoda, lze-li slovo „zábava"v souvislosti s tréninkem dlouhodobé vytrvalosti použít, spočívající v běhu v členitém terénu, přičemž takto trénující jedinec v závislosti na profilu terénu mění své tempo a tedy i zatížení.

4) Metoda intervalová - viz výše

Nejdelší zápas na světové úrovni sehráli ve finále Mistrovství světa Peter Rasmussen (Dánsko) a Sun Jun (Čína). Po 127 (sic!) minutách zvítězil Peter Rasmussen. Víte kolik tréninků vytrvalosti musel absolvovat, aby vydržel takový zápas v plném nasazení? To radši ani nechtějte vědět. 
Několik poznámek na konec kapitoly
1) Vzhledem k tomu, že trénink vytrvalosti nepatří právě k nejzábavnějším sportovním činnostem, je třeba na něj připraven nejen fyzicky, ale i psychicky; vytrvalost se nemusí trénovat jen „hodinovým výběhem po lese" ale například i formou pohybových her

2) Při tréninku intervalovou metodou mějte na paměti, že do dalšího běhu byste měli startovat teprve poté, kdy vaše tepová frekvence klesne pod 120 úderů srdce za minutu.

3) Pokud už byla zmíněna tepová frekvence, při rozvoji vytrvalostních schopností by se měla pohybovat okolo cca 170 úderů za minutu; tento údaj berte jako orientační a mějte na paměti individuální trénovanost každého jedince.

4) Trénink vytrvalosti je i dobrým tréninkem práce s dechem, především intervalová metoda nás naučí, jak co nejrychleji „zklidnit" dech, což při badmintonovém zápase využijete stejně dobře jako naběhané kilometry

5) Nezapomeňte na tradiční vojenské heslo „těžko na cvičišti, lehko na bojišti" - vytrvalost je třeba trénovat stále, a to minimálně třikrát týdně; při menším počtu tréninku vytrvalost nerozvíjíte.

Trenér, kterého při tréninku vytrvalosti proklínáte, se po výhře změní v nejmilovanější osobu na světě - Tine Rasmussen (Dánsko) děkuje Thomasu Stuer-Lauridsenovi po výhře ve dvouhře na Malaysian Open 2008.

Doporučit:

---