Tělesná příprava

Ne každý má stejné silové předpoklady, silové schopnosti ovlivňuje například složení svalu (poměr rychlých a pomalých svalových vláken), chemismus svalové činnosti, schopnost svalové koordinace či technika provádění příslušného pohybu. Ale všichni můžeme být lepší!

Především je třeba zdůraznit, že k tomu abychom rozvíjeli sílu, je třeba dostávat nadprahové podněty - logicky potom můžeme dospět k tomu, že čím větší bude podnět (zátěž, odpor), tím vyvolá větší svalovou reakci a tím větší bude nárůst svalové síly. A více síly = lepší výkon.

Metodika rozvoje silových schopnostech je velmi rozmanitá, což by nemělo být chápáno jako nevýhoda („je toho moc, co si mám vybrat"), ale naopak jako výhoda - individuálně zvolený trénink „na tělo" je tím nejlepším, co může daného jedince potkat.

Rozlišujeme dvě základní skupiny rychlostních schopností - reakční (rychlost pohybové reakce od podnětu) a akční (jinak též realizační)...

Není třeba zdůrazňovat, že badminton je sport s vysokým podílem rychlostních schopností ve struktuře sportovního výkonu. Známe dvě postupné fáze rozvoje rychlostních schopností: Všeobecný rozvoj obecnými prostředky a Rozvoj rychlosti speciálními prostředky.

Základní klasifikace vytrvalostních schopností je na základě časového hlediska - na základě kritéria času rozlišujeme: Rychlostní vytrvalost (do 20 sekund), krátkodobou vytrvalost (20 sekund - 2 minuty), střednědobou vytrvalost (2 - 10 minut) a dlouhodobou vytrvalost (delší než 10 minut)

Trénink rychlostní vytrvalosti úzce souvisí s tréninkem rychlosti. Pro začátečníka to bude doba okolo 10 sekund, vrcholový sportovec vydrží dvojnásobek. Výhodou je, že lze použít jakákoliv tělesná cvičení - ovšem za podmínky konání cvičení v maximální intenzitě.

Co nejúčelnější, nejefektivnější zvládnutí pohybu po kurtu či samotného úderu je podmíněno koordinačními schopnostmi každého jedince. Kdo bude „trénovanější" v obratnosti, bude mít i větší úspěchy při nácviku jednotlivých specifických badmintonových pohybů.

Badminton je pověstný velkým rozsahem pohybů, kdy především dolní končetiny musí být pořádně „pohyblivé". Obvykle se rozlišují dva druhy pohyblivostních schopností - aktivní (vlastní kloubní rozsah) a pasivní (kloubní rozsah s vnější dopomocí); pasivní kloubní rozsah bývá až o 10% větší.

Pokud se při předklonu nedotknete země, neuděláte dřep s dosednutím „na bobek“ na plných chodidlech (nikoliv na špičkách) nebo nespojíte ruce za zády (jedna „shora“, druhá „zdola“) je načase začít s protahovacími cvičeními.