Obrana

Říká se, že nejlepší obrana je útok a v badmintonu to platí dvojnásob. Ale i ten nejlepší útočník musí občas také bránit. Především je mít na paměti, že obrana není „trvalý stav" - při nejbližší možné příležitosti by se bránící měl pokusit stát útočícím.

V obranném postavení má hráč snížené těžiště, je mírně předkloněn, jinak je vše stejné jako u střehového postavení. Vlastně s jednou výjimkou. Obranné postavení hráč zaujímá pokud soupeř útočí, veškerá koncentrace zaměřena na rychlý pohyb rakety proti míčku; u střehového postavení se obvykle klade důraz na první krok, na co nejrychlejší start na míč.

V očekávání tvrdé smeče stojíme o něco dále od sítě než obvykle, především ve čtyřhrách; vše ale záleží na individuálních schopnostech bránícího hráče. Obvyklá taktika velí „udržovat si od útočního soupeře konstantní odstup" - pokud náš obranný úder padá až na zadní čáru stojíme blíže, než když je náš obranný úder o metr kratší.

Cíle obrany mohou být tři. Vymanit se z obrany na rovnovážný stav, dostat se do útoku nebo nejlépe překonat soupeřův útok perfektním obranným úderem. Každá herní situace nabízí jiné řešení, výběr správné herní varianty je jedním ze základních umění míčových a raketových sportů.

Klasická obrana je prováděna spodním úderem, pokud možno co nejdále před tělem (nejlépe „jít proti míčku"), krátkým švihem - stará badmintonová pravda říká, že je lepší bránit bekhendem než forhendem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kde až se brání bekhendem ukazuje Yu Yang (Čína); bekhendem bráníme i údery, které bychom jinak hráli forhendem
Někdy je ale možné bránit i horním úderem - tedy výrazným snížením těžiště, obvykle i plácačkovitým držením rakety - kdy jdeme proti míčku, který zasahujeme nad nebo vedle hlavy; takto lze bránit především v párových disciplínách a zejména tímto způsobem brání dívky ve smíšené čtyřhře, které potom obvykle rychle přecházejí na síť.

Kam hrajeme své obranné údery?
1) Tradičně nejtěžší je „dlouhá obrana", kdy váš obranný úder směřuje do zadní části kurtu. Zde můžeme rozlišovat ještě mezi vysokým, obranným úderem a plochým útočným úderem, po kterém by se vám mělo podařit vymanit se z defenzívy.

2) Obrana do střední části kurtu, na tzv. mixové body je používána pouze v párových disciplínách, kdy bránící dvojice svůj úder zahraje svůj úder „před zadního" a „za předního" hráče.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud by se Shintaru Ikedovi (Japonsko) podařilo vybrat smeč přímo do červeného kolečka, trefil by mixový bod mimořádně přesně.

3) Obrana krátkým míčem je ve dvouhře osvědčeným a často jediným možným řešením, ve čtyřhře je zahrání krátké obrany nepoměrně těžší. Při této obraně je třeba vložit do míčku alespoň malý impuls a nikoliv pouze „nastavit raketu".

Několik poznámek na závěr kapitoly
1) Dlouhá výměna ve čtyřhře, kdy bránící dvojice zvedá míčky a úporně se brání útočícímu páru je sice velmi efektní, ale většinou končí porážkou bránící dvojice - dobrá obrana netrvá déle než dva, tři údery, poté už obvykle bránící dvojice „oddaluje porážku" ve výměně.

2) Aktivní obrana je nejsnazší cestou k vítězství, pasivní obrana je nejkratší cestou k porážce.

3) Především v párových disciplínách se snažte hrát tak, abyste se do obrany pokud možno nedostávali.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kdo dodrží výše popsaná pravidla, bude se moci radovat.

Doporučit:

---