Jak správně podávat?

U obou podání najdeme několik shodných pravidel. Základem je vědět, kam a jak chcete podávat. Na to, jak zní předchozí rada banálně, je k vidění hodně podání, kdy si podávající směr a výšku svého servisu uvědomil asi až v kontaktu rakety s míčkem.

Nezapomeňte, že zejména po dobrém podání nesmíte okouzleně sledovat míček („jééé, to se mi povedlo"), ale ihned musíte zaujmout příslušnou střehovou pozici a velmi rychle vyrazit z prvního - tedy nejvíce statického - postoje ve výměně.

Na podání tedy jdeme s tím, že víme, kam budeme podávat. Důležité je provádět podání stále konstantně, včetně obvyklých rituálů. Improvizace při podání se rovná téměř jistotě nezdařenému provedení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Peter Gade (Dánsko) zahajuje všechna forhendová podání z tohoto postavení - míček drží lehce v prstech levé ruky, v úrovni hlavy, pravá ruka je ostře ohnuta v lokti, který je zdvižený až na úrovni ramena

Nezapomínejme, že podání není jen „uvedení míčku do hry". Pokud svým servisem nahrajte soupeři na smeč, bude ta hra velmi krátká. Účelem podání je naopak soupeři jeho return znepříjemnit a tedy přinejmenším podat co nejpřesněji.

Krátké podání
Základem krátkého podání je „zkrácené držení rakety", obvykle až na přechodu mezi rukojetí a krčkem rakety. Podávající tím získá větší cit a znásobí tak své šance na úspěšné provedení servisu. K preciznímu provedení rovněž přispívá:

1) Podání bekhendem, včetně správného bekhendového držení, ve kterém máme větší cit i švih využívající opozitního postavení palce - bekhendem je prováděna téměř většina krátkých podání.

2) Míček se při krátkém podání ani tak švihově „neudeří", jako spíše „zatlačí"; energickým zrychlením v závěru podávacího pohybu provedeme flick servis.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedna z nejdůležitějších věcí při správném provedení podání - míček by měl mít zasažen tak, aby svou osou směřoval do následného směru, tedy šikmo vzhůru. Zde to dokonale předvádí Xie Zhongbo (Čína).

3) Raketa i míček by měly být v dostatečné vzdálenosti před tělem - „manévrovací prostor" je důležitý u podání stejně jako u ostatních úderů.

4) U bekhendového podání je postavení nohou (za sebou, vedle sebe) je zdánlivě nedůležité. Je téměř jedno jak stojíte, ale před zahájením podání, kdy už míček i raketu máte před tělem, byste měli být schopni podávat do všech čtyř rohů podávacího pole - variovat podání je velmi důležité (směr, výška, délka atp.); váš soupeř jistě velmi ocení pokud podáváte celý zápas stále jedním způsobem a do jednoho místa.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Typické podání Gao Ling (Čína) - nohy vedle sebe, několik centimetrů od každé z čar vymezujících pole pro podání.

5) Sebejistota, že se vám úder podaří, je u podání snad ještě důležitější než u jiných úderů.

Bekhendové podání Gail Emms (Anglie) je už pověstné - sklopená hlava, oči zahleděné na míček a natažené ruce

Dlouhé forhendové podání
Dlouhé forhendové podání je stejně důležité jako první odpal míčku na golfu - pokud se vám nepovede výměnu či jamku už prostě nezachráníte. Podobných prvků mezi golfovým švihem a badmintonovým úderem najdeme více - úder by měl být plynulý, se zrychlením do závěrečné fáze, kdy celý pohyb „dotáhnete" švihem zápěstí.

Postavení je zde důležitější než u podání bekhendového. Především nestojíme čelem k síti, ale bokem - u praváků směřuje k síti levý bok, u leváků pravý. Důležitý je „přirozený postoj", ve kterém má podávací ruka dostatečnou volnost.

Několik poznámek na závěr kapitoly:
1) Před podáním nikam nespěcháme, ke správnému provedení servisu patří krátká pauza po zaujmutí „podávací pozice" a před zahájením samotného podávací pohybu ruky - je dobré si v duchu „přehrát" podání, včetně následujících pohybů (anticipace soupeřova úderu, zaujmutí příslušné střehové pozice)

2) Podání není jen „uvedení míčku do hry". Právě proto, že celou hru otevírá, je to úder velmi důležitý; především v párových disciplínách. Podle toho je k němu potřeba přistupovat.

3) Míček je třeba zasahovat jak nejvýše pravidla dovolují - tedy jen těsně pod úrovní posledního žebra; jakkoliv to někdy vypadá, že hráči mají poslední žebro blízko krku. Nenechávejte si míček padat „ke kotníkům" - u krátkého podání by měl být míček zasažen, jak nejvýše pravidla dovolují, u forhendového dlouhého podání je možné pro větší švih nechat si míček spadnout trochu níže

4) Oční kontakt před podáním, především v deblových dicplínách. Někomu vyhovuje dívat se při provádění podání na soupeře, většinou ale můžeme doporučit soustředit se na sebe a pohledem na soupeře se nerozptylovat; především křehké dívky podávající na „nabušené chlapce" ve smíšené čtyřhře by se neměly stresovat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Yu Hirayama (Japonsko) udržuje oční kontakt pouze s míčkem.

Doporučit:

---