Taktická příprava

Taktická příprava má jediný cíl - vést a dovést utkání k vítězství. V širším pohledu do taktické přípravy spadá de facto příprava na utkání počínaje znalostí prostředí, rozcvičením, rozehráním atd., užším pohledem lze vidět taktickou přípravu pouze jako „činnost na kurtu" - jistě je to možná nejdůležitější část taktické přípravy, nikoliv ale jediná.
V následujícím textu nicméně bude zaměřen na tento zužující pohled.
Především je třeba uvést, že taktická příprava musí respektovat možnosti konkrétního hráče (inteligenci, vnímání, schopnosti analýzy atd.), s odlišnou taktikou půjde na kurt mistr světa a začátečník.
Obecně můžeme vymezit tři určující faktory taktiky:
1) Vlastní možnosti - každý hráč by měl znát své silné a slabé stránky a snažit se soupeři vnutit svou hru, své silné stránky.
2) Soupeř - ať už před zápasem (během předzápasové taktické přípravy) nebo během zápasu by měl být hráč nebo jeho trenér schopný „přečíst" soupeřovy slabiny i „silniny". Dobrý hráč by měl být schopný soupeřových nedostatků (herních, ale i fyzických či psychických) využívat, a to včetně změny taktiky během utkání.
3) Podmínky - vnější podmínky (rychlost a kvalita míčků, intenzita osvětlení, povrch podložky atd.) jsou možná na první pohled vedlejším faktorem, ale není tomu tak; často i zápasy světových hráčů ovlivňují například podmínky v hale, ani vy nebuďte „pokojové květinky", hrát a vyhrát se dá všude.

Vyhlídky toho malého tělnatého chlapce nejsou nic moc - proti němu stojí dvojnásobný mistr světa...

Cesta k vítězství bude vyžadovat mimořádný taktický a následně i herní výkon. Jak již bylo uvedeno výše, každý hráč bude mít svou individuální taktiku, ale přesto zde můžeme vymezit několik základních pravidel platných pro začátečníky i olympijské vítěze:
1) Hrát přes síť a do kurtu. Na první pohled banální rada, je ve skutečnosti radou, která by se často dala vyvažovat zlatem, jistě i z olympijských her. Badminton je hrou chyb, kdo jich udělá méně, zpravidla utkání vyhraje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hrát hlavou se zkrátka vyplatí.

2) Vítězná taktika se nemění. Také druhá rada nepřináší jistě nic nového, ale stará pravda je lepší než nový omyl.
3) Nejlepší obrana je útok. Banalitka i do třetice - nicméně pokud se budete divit, proč do vás soupeř pořád smečuje, když se mu podaří ukončit až pátou smečí, jistě si na ní po prohraném zápase vzpomenete a příště budete útočit vy.
Nicméně pozor. Na rozdíl od předchozích rad, které jsou velmi univerzální, zde platí rozdělení na "útočné" a „obranné typy" hráčů - i zarytý „pes obranář", ale ve vhodnou chvíli zaútočí, stejně jako se „rychlý střelec" bude při soupeřově útoku bránit; dobrá obrana je lepší než špatný útok.

4) Utkání nezačíná stavem 0:0, ale končí proměněným mečbolem. Kdo tvrdí, že utkání začíná za stavu 0:0, mýlí se. Před utkáním je zapotřebí se správně rozcvičit, rozehrát, uvést do ideálního předzápasového rozpoložení. Závěr zápasu je bez diskuze - po proměněném mečbolu je konec. Ale před ním bojujte o každý míč, od začátku až do konce, tak jako by to byl právě ten poslední míč.  
5) Koncovky rozhodují. Jistě, kdo za stavu 29:29 získá bod, vyhraje set. Ovšem bod na začátku zápasu nemá hodnotu poloviny bodu a bod na konci setu není za dva. Zejména ve stávajícím bodovém systému se hraje skutečně o každý míček, i jen krátká bodová „šňůrka" často rozhodne o osudu utkání; o mnohabodové šňůře ani nemluvě.
6) Pozitivní myšlení je stejně důležité jako zavázané tkaničky - hrát s nalomeným sebevědomím je horší než hrát s nalomenou raketou. Pokud po prohraném míčku sklopíte hlavu a začnete se užírat třeba i lacinou chybou, následně ztratíte jistě více než jen jeden bod.
7) Kdo ovládne síť, ovládne často celý zápas.

A znovu zlaté pravidlo hry na síti - čím výše zahrajete míček, tím lépe. Peter Gade (Dánsko) zvedl ruku dokonce téměř nad hlavu; všimněte si také odtaženého ukazováčku, dodávajícímu úderu větší cit.

8) Nehrajte přímo na lajny, ale lépe pět, deset centimetrů od nich. Lajny jsou široké jen 4cm a není snadné se na ně trefit.

9) Pokud se vám nedaří změňte spolu s taktikou i tempo hry, prodlužte nebo naopak zkraťte výměny, pokuste se navázat na herní varianty, které vám přinášely úspěch.

10) Používejte klamavé a překvapivé údery. Ovšem pozor - tyto údery by měly oklamat a překvapit vašeho soupeře a ne vás, jak tomu začasté bývá; správná finta není výsledkem pouze momentální „geniální myšlenky", ale dlouhodobého tréninku a následné geniální myšlenky v zápase.

11) S rozhodčími se nehádejte, většinou to nemá cenu - raději se koncentrujte na svůj výkon a pokuste se vyhrát hned následující výměnu.

Ovšem ani Peter Gade není bez chyb... Jediné co můžete v hádkách s rozhodčími získat je žlutá karta - tak jako Peter ve čtvrtfinále na Mistrovství světa v Malajsii, kde rozhodčímu ukazuje, jaký že to byl aut.

12) Nečekejte pasivně na chybu soupeře a svou aktivní hrou mu k ní pomáhejte.
13) Podání, příjem a soupeřův mečbol se nikdy nekazí!
14) A vlastní mečbol se vždy proměňuje; zapomeňte na to, že poslední krok je nejtěžší a nezapomeňte na to, že je snazší mečbol proměnit, než jej odvrátit.

Doporučit:

---