Poslední krok

Především při pohybu na síť a do stran bychom měli mít v posledním kroku nejmenší rychlost - v tom případě jsme u míčku včas a dosáhli jsme stavu „jednoúderové nirvány". Badminton patří ke kondičně nejnáročnějším sportům vůbec i proto, že v něm mnohokrát během jediné výměny zcela otáčíme směr našeho pohybu.

Pokud do posledního kroku „vlétneme" velkou rychlostí, musíme nejprve vynaložit energie na zastavení a následnou akceleraci pro návrat do dalšího výchozího postavení; pochopitelně to neplatí u míčků, kde tuto velkou rychlost využijeme, kde to je naopak chvályhodné - takových míčků je ale minimum.

Před posledním krokem už by měla být hlava rakety připravená k provedení úderu a naše hlava by měla vědět, kam úder zahrajeme; v čím lepší poloze - a tím myslím nejen pozici na kurtu, ale i rozpoložení psychické - budeme úder hrát, tím pravděpodobně bude tento úder lepší.

Zatímco na síti a u postraních čar zakončujeme naše snažení výpadem (praváci na pravou nohu, leváci na levou), v zadní části kurtu můžeme volit ze tří variant, které seřadíme podle „stupně obtížnosti": 1) Odehrání míče ze země, kdy jsou obě nohy na zemi - vytváří tak potřebou oporu. 2) Přeskok s rotací 3) Výskok.

V defenzivě se hodí jakékoliv odehrání. Tedy postačí, když budeme za míčkem pouze jednou nohou, na které spočívá váha celé nohy - zde v podání Chen Jina (Čína); všimněte si, že Jin už má napřaženo, následovat bude pravděpodobně vysoký obranný klír
Každá herní varianta si vyžaduje jiné řešení, ale obecná pravidla bychom našli:

1) Výpad by neměl být delší a hlubší než situace nutně vyžaduje - pomáhejte si natažením ruky a mírným předklonem, neběhejte „až k míčku", který potom budete brát těsně před tělem s pokrčeným loktem.

Ovšem někdy si pomůžete rychlým pohybem, dlouhým posledním krokem i téměř nataženou rukou...

 ... a stejně to nestačí. Fu Haifeng se ovšem „nezhroutil" celý, hlavu má stále nahoře. Vzhledem k tomu, že zahrál vysoký obranný míč - lze to snadno poznat z předchozího nápřahu - bude mít šanci se z této šlamastiky dostat dobrou obranou.

2) Po výpadu jsme opět ve „fázi nula", je nutné rychle se připravit na další míč, vrátit se do správného výchozího postavení. Rychlost návratu je závislá na tom, jaký úder jsme zahráli. V případě vysokého dlouhého klíru (či lobu) je možné se vrátit pomaleji, ale v očekávání na soupeřův útok si připravit dobré obranné postavení - čím rychlejší úder jste zahráli, tím byste se měli vrátit do výchozího postavení rychleji.

3) Každý úder by měl být zahráván v „klidové pozici", kdy by nohy měly být oporou (pokud hrajeme z výpadu nebo v zadním rohu ze země) nebo naopak by měly provedení úderu vylepšit (přeskok a především výskok), měli bychom se soustředit pouze na správné technické provedení úderu, po kterém bychom se „vázaným pohybem" měli vrátit zpět do výchozího postavení - celý tento bod je psán v podmiňovacím způsobu, to proto, že jde sice o základní pravidla, ale jejich nácvik je velmi obtížný a provedení ještě obtížnější.

Tak toto je přesně to postavení, ze kterého bychom neměli své údery hrát - Koo Kien Keatovi (Malajsie) před úderem trochu „podjeli cvičky", jinak by jej určitě zahrál tak, jak má.

4) China jump - obvyklá varianta pohybu do zadního forhendového rohu, kdy z výchozího postavení vyrazíte ve sníženém postavení, na něž navážeme přeskokem, během kterého v co nejvyšším bodě zahrajeme úder. Dopad je pokud možno na obě nohy, po kterém následuje plynulý návrat zpět do výchozího postavení.

5) Za každé situace se snažte být vzpřímení a narovnaní - a také psychicky vyrovnaní

Pokud vybíráte míček na poslední chvíli, tak jako zde Eriko Hirose (Japonsko), musíte výpad prodloužit, jak to jen jde - vzpřímenost jde stranou; ovšem co nejrychleji se zdvihněte a hrajte dál.

Doporučit: