Zlomené brko Petra Mazúra: Ukradený bekhend

Ještě jednou si překontroloval věci, zapnul zip, tašku hodil přes rameno a vyšel do sychravého rána. U zastávky přidal do kroku, aby stihl přijíždějící tramvaj. Bylo to dobré znamení, o víkendu jich tolik nejezdí. Uvědomil si, že se na turnaj těší, jako už dlouho ne. Měl docela natrénováno, poslední dobou se mu dařilo a hlavně…včera nebyl večírek.

V opuštěném rohu tělocvičny se pečlivě rozcvičoval před prvním zápasem a sledoval chumel diskutujících hráčů. Nebyl samotář, ale dneska se nechtěl ničím rozptylovat, dneska chtěl zůstat soustředěný jen na badminton, dneska chtěl konečně uspět a ukázat všem, že s ním ještě musí počítat. V prvním kole ho čekal nepříjemný soupeř, kterého ještě nikdy neporazil… Že by dneska?

Kratičká rozehrávka před zápasem, pár lobů, drajv, smeč do sítě a jde se na věc! Volí podání a už posílá opeřenou raketku vstříc zadní čáře soupeřova dvorce. Košíček se mu vzápětí vrací vysokým lobem do zadního bekhendového rohu. Ne, že by to snad nešlo oběhnout, ale… soupeř by měl hned od počátku vědět, že v jeho úderovém rejstříku těžko najde slabinu, říká si a rutinérsky vymršťuje raketu proti přilétajícímu opeřenci. Ke svému úžasu však namísto precizně zahraného bekhendu sleduje, jak se hlava rakety křečovitě zaškubne ve vzduchu a zcela míjí svůj cíl. 1:0 pro soupeře. Předzápasová rozehrávka mohla být přecijen důkladnější. Ale hraje se dál! Další výměna už je vyrovnanější, ale ukončuje ji opět první lob do jeho bekhendu, i když tentokrát trefuje košíček alespoň rámem. 2:0. Nepanikaří a trpělivě zkouší rozvzpomenout se na svůj jindy výstavní úder. Ale ač se snaží sebevíc, košíček ne a ne poslat přes síť a když už, tak sotva za půlku, což je po zásluze trestáno nekompromisní smečí. Tudy cesta nepovede, nevzdává se v polovině setu (11:2!), však soupeř si jej trpělivě drží v bekhendovém rohu a bez problému dotahuje první set k jednoznačnému vítězství (21:8).

Devadesátivteřinová přestávka mezi sety je, jak známo, příliš krátká na přeučení úderové techniky, sotva si stačí trochu vydechnout, už začíná druhé dějství. V tom již zcela nepokrytě rezignuje na bekhend a, jako naposledy v žácích, hraje všechny horní údery forhendem. Bohužel i jeho soupeř si dobře pamatuje žákovskou taktiku „všechno do bekendu“, která mu nakonec zajišťuje vítězství v zápase (21:7, 21:17).

Zklamaně se šoural k žíněnce a nasupeně mrsknul raketu pod lavičku. Raketa za to, pravda, nemůže, ale kdo tedy? Jsou dny, kdy se člověku nedaří prostě nic! Ale tohle nebyl den-blbec, vždyť kromě bekhendu mu to šlo náramně, a kdyby se jich povedlo aspoň pár, určitě by druhý set vyhrál, možná celý zápas a kdo ví? Dneska…

 

Podsaditý strážník se nechápavě ušklíbl: „Cože Vám ukradli?“

„Bekhend“, odpověděl nejistě a i jemu to najednou znělo tak absurdně, že by v ten moment nejraději utekl ze služebny, ale byl na to moc zoufalý a unavený. Za poslední dva dny strávil na kurtu snad 20 hodin, hrál snad se všemi registrovanými hráči ve městě, radil se snad se všemi trenéry, zkusil nejmíň deset různých raket, péřáky, plasťáky… A za celou tu dobu se mu nepovedl ani jeden! Ač to zní šíleně, policie byla jeho poslední nadějí.

„Bekend, bekend…a jakže se to vlastně píše?“ zamyslel se strážník, ťukaje do psacího stroje první řádky protokolu.

Pomalu mu vyhláskoval počeštěný název zcizeného úderu a dopodrobna vylíčil vše, co o celé té nešťastné záležitosti věděl. Už podruhé. Však beznaděj bývá trpělivá.

„Takže naposled jste ten bekend viděl minulý týden ve čtvrtek? Vzpomenete si přesně, kde to bylo?“

„V tělocvičně, na základce, mohlo být něco po půl desáté, když nás správcová vyháněla“, zamyslel se. „Ona vždycky spěchá na autobus.“

„A pohřešovat jste ho začal až v sobotu? To Vám do té doby nechyběl?“ udeřil na něj podrážděně strážník, kterému se už na večer do žádného velkého vyšetřování nechtělo. Ostatně ani přes den.

„Nechyběl, nikdy by mě nenapadlo, že se taková věc může ztratit“, připustil a trochu mu při tom zvlhly oči, což ho samotného překvapilo. Promnul si je, jako by z nich vyndává smítko, aby své dojetí skryl před strážníkem.

„Jó, dneska se krade i to co není. To dřív nebejvalo“, chlácholil ho strážník hlasem prosyceným nostalgií. "A slušný lidi by nejraděj poslali žebrat na ulici!"

Služebnou se rozhostilo unavené ticho. Litoval, že s tím na policii vůbec chodil. Přál si být už doma v posteli, pořádně se vyspat a ráno se konečně probudit z toho bláznivého snu.

„A na kolik vlastně takový bekend přijde?“ probral se strážník z letargie.

„Těžko říct“, zamyslel se, „je to rodinný klenot. Předává se u nás z otce na syna.“ Ač ta slova myslel napůl v žertu, jen co je dořekl, přepadl ho tíživý splín. Najednou mu došlo, jak mizerně naložil s darem, jež mu otec svěřil, jak málo toho udělal, aby jej naplno využil, jak málo toho obětoval, aby dosáhl úspěchu. A teď je nenávratně pryč. Promeškal svoji šanci a další už nedostane. A kdyby i dostal, copak by to dopadlo jinak? Copak by se zase nenašlo dost výmluv, proč se ani nepokusit? Už se znal.

„A nedal by se ten Váš begbinton provozovat i bez toho bekendu?“ zkusil to pochvíli strážník, snad, aby vyvedl nešťastníka z jeho chmurných myšlenek.

„Nějak by to šlo, ale sotva bych stačil těm nejlepším. Víte, já nikdy nebyl žádný rychlík a ten můj bekhend mi dával ještě jakous takous šanci vyrovnat se těm mladším. Ale ono by mě to bez něj vlastně ani nebavilo,“ dodal posmutněle.

„Podívejte se, chlape, my se Vám teda po něm podíváme, ale potřebovali bysme od Vás trošku konkrétnější popis. Sám víte, kolik se takových bekendů a podobných nesmyslů po městě potlouká, onehdá o tom mluvila ta blonďatá hlasatelka ve zprávách, já byl teda osobně vždycky spíš na zrzavý, ale zkuste dneska potkat vodpřírody zrzku… Zkrátka, kdybyste měl kupříkladu fotku, nebo aspoň obrázek…“

Poslouchal žoviální žvanění bodrého strážníka, jenž se v něm snažil vzkřísit poslední zbytky naděje, ale znělo to, jako když lékař mluví s příbuznými pacienta, kterému už není pomoci. Musel si přiznat, co už dávno tušil - že na tenhle případ je i policie krátká.

„Děkuji, že jste mě vyslechl, strážníků, ale pusťte to z hlavy. Holt si budu muset poradit bez něj“, usmál se, trošku nuceně, na překvapeného policistu a stiskl mu ruku na rozloučenou.

Ještě ten večer daroval sousedovým dětem svoje rakety a slíbil si, že už žádnou nikdy nevezme do ruky. Už nikdy se nepostaví na kurt, už nikdy v prstech nesevře opeřený košíček, už nikdy do něj rituálně nefoukne před podáním, už nikdy nezalomí jeho brka, ani vně, ani dovnitř. Už nikdy. A naučil se žít bez badmintonu.

 

Člověk může milovat a ztratit a může se s tou ztrátou časem i docela dobře vyrovnat a začít zase milovat jiné nebo jinak, ale musí vědět proč ztratil. Jakmile příběhu chybí pointa a vy nevíte, proč se věci staly, jak se staly, táhne Vás to zpátky, abyste tomu přišli na kloub, abyste sami před sebou obhájili, že to nebyla Vaše chyba a mohli jít zase dál.

Vydržel to sotva rok, než mu došlo, že život bez badmintonu je mnohem horší kombinace než badminton bez bekhendu. Koupil si nové rakety a hned se s nimi vydal do tělocvičny na trénink. Když se blížil k hale, zahlídl správcovou, jak vyklepává prach z koberce přehozeného přes klepáč. Celá ta podívaná mu přišla tak trochu zvláštní a povědomá a tak šel blíž a blíž až najednou ustrnul a zůstal stát s němým úžasem na tváři. Správcová totiž vyklepávala koberec jeho ukradeným bekhendem! Nevěřícně zíral, jak stará paní přesnými a přitom razantními údery klepadla zbavuje koberec prachu, centimetr po centimetru a neubránil se slzám dojetí. Když byl tepich konečně bez jediného smítka, oslovil správcovou a galantně se ji zeptal, kde přišla k tak skvostnému bekhendu. Pověděla mu, že ho asi před rokem našla v pánské šatně, zapadlý za lavičkou. Schovala si ho do kabinetu, s tím, že se o něj určitě někdo přihlásí. Ale protože nikdo nechodil, začala ho časem používat na koberce, aby nezahálel. Poděkoval dobračce, že mu bekhend takovou dobu opatrovala a odměnou ji přislíbil, že za ni převezme starost o čistotu koberců. Trénink navíc mu po tak dlouhé přestávce jenom prospěje. Zvlášť proto, že život dává druhou šanci málokdy.

Věnováno mým rodičům.

Petr Mazúr

Doporučit:

---

[26.10.2011]

Související články

8 badmintonových termínů tak, jak je zaručeně nepoznáte

Když vám soupeř zahraje na "obrácenou ploutev," pošle "rouru" nebo sklapne jeho "past na motýly," bude vám jasné, že jde o velmi specifické badmintonové termíny, nesrozumitelné někomu, kdo nikdy nedržel v ruce raketu. Proč se ale ...

9 nebezpečných vět, které z vás při koučování udělají hovado

Jasně, každý hráč je moc rád, když mu během zápasu někdo přijde poradit. Jsou ale chytré řeči, které by si i ti nejlepší žozémuríňové mezi badmintonisty mohli odpustit.

11 zaručeně pravdivých důvodů, proč jste naposledy prohráli

I když to bolí, porážky zkrátka občas přicházejí. Důležité je dlouho nezpytovat sebevědomí, ale raději rychle a správně pojmenovat viníky. Co všechno mohlo za vaši poslední porážku?

7 soupeřů, proti kterým rozhodně hrát nechcete

Badmintonové zápolení vás jistě těší a baví. Přesto se tu a tam vyskytne soupeř, jehož přítomnost v pavouku... jak to říci... inu, zkrátka – nepotěší. Vybrali jsme sedm typů protihráčů, které v turnaji rozhodně potkat nechcete:

Backhandový klír: sledujte seriál tréninkových videí

Jak správně hrát backhandový klír? Nechte si poradit s technikou, průpravnými cvičeními a taktickými kombinacemi v seriálu videí z produkce BadmintonCoach.cz.

Cvičíme s BWF: technika klírů, smečů a dropů

Videa světové badmintonové federace poradí, jak na techniků úderů ze střední a zadní části kurtu, jak hrát správně smeč a jak si pomoci obranným dropem.