Tomáš a Ondřej Kopřivovi trénují v Indonésii

Letošní prázdniny jsme se rozhodli využít aktivně. Podařilo se nám zajistit tréninkový pobyt v Indonésii, respektive jejím hlavním městě, Jakartě. Tato země je skutečnou badmintonovou velmocí, důkazem je sbírka medailí z každé olympiády i mistrovství světa.

 

Asi největší legendou a modlou je zde Taufik Hidayat, olympijský vítěz 2004 a mistr světa 2005. V posledních letech se Indonésané prosazují hlavně v pánské čtyřhře, ve které například z 5 účastí na olympijských hrách vytěžili 3 zlaté medaile, naposledy v roce 2008 díky páru Markis Kido, Hendra Setiawan.

 

My máme pánskou čtyřhru také rádi, a tak se domníváme, ze Indonésie je tou pravou zemí pro kvalitní trénování a zlepšování se. I přes četná varování, že tato země je "nepříliš čistá a bezpečná", jsme se nebáli a pobyt zajistili rovnou na 2 měsíce. Až čas ukáže, jestli to nebylo příliš troufalé.

Na indonéské půdě jsme se ocitli v pátek 3. července navečer. Zejména díky nepopsatelnému dopravnímu kolapsu, který v ulicích Jakarty neustále panuje, jsme se dostali na ubytovnu asi o půlnoci. Zkuste si představit, jak to asi vypadá, když se polovina z 19 milionu obyvatel hlavního města rozhodne vzít svou motorku a "někam jet", zatímco ta druhá půlka si krátí celodenní nicnedělání vbíháním mezi auta a motocykly a nabízením roztodivných produktů.

Nyní ale už k samotnému trénování. Naši skupinu tvoří velice kvalitní a mezinárodně zkušení hráči. Její složení je ale proměnlivé, a tak by nebylo přesné zde psát, s kým vždy trénujeme. Za zmínku stojí tedy alespoň fakt, že mi dnes při kondičním tréninku neustále utíkal Alamsyah Yunus, čtvrtý nejlepší Indonésan ve dvouhře.

Tréninky jsou tvrdé. Dopoledne je herní fáze. Hned na prvním tréninku jsme měli sehrát zápas proti dvěma místním hráčům, jejichž jména jsme zatím neznali. Po měsíci téměř bez hraní to byl pro nás drsný začátek, ale celkem jsme se drželi a prohráli až 19:21 ve třetím setu.

 

V hale panuje obrovské vedro a dusno, vzduch je šíleně těžký. Začínáme se potit už při výstupu z auta a po celou dobu tréninku (a také asi ještě půl hodiny po něm) máme velký problém chytnout dech.

Po zápase si nás vzal k sobě trenér Anggun Nugroho, účastník olympijských her 2004 v mixu, a nastřeloval  nám vždy 30 balónu po celém kurtě, každému asi 15 sérií. Během několika vteřin jsme byli naprosto zahlcení a ta chvíle, než druhý odběhal svou sérii, ani zdaleka nestačila na nabrání dechu. Už po druhé sérii jsme oba mysleli, ze omdlíme. Tomáš později říkal, ze měl tmu před očima, nic neslyšel (!) a jediné, co nás oba zachránilo před pozvracením se, byla myšlenka na to, jaký by to byl trapas.

Nakonec jsme to ale nějak zvládli a po poslední sérii jsme jen padli na zem vyčerpáním a zůstali tak ležet ještě asi půl hodiny. To byl tedy první trénink.

Poté jsme lehce poobědvali a trochu se prospali, i když se to kvůli všudypřítomnému hmyzu a vedru moc nedalo.

Před dalším tréninkem jsme byli upozorněni, ze nebudeme vůbec potřebovat rakety. A skutečně, místo do haly s nataženými kurty jsme vstoupili do jakési klece o rozměrech 30 krát 20 metrů, ve které se mel odehrát trénink rychlostní vytrvalosti. Většinu času zabralo cvičení, kdy jsme běželi vždy sprint na druhý konec haly a nazpátek, tam byla pět vteřin pauza a pak se hned zase vybíhalo - takto dvě minuty v kuse. Pak byla pouze 30 vteřin pauza a šlo
se na další sérii. Těchto sérií jsme absolvovali celkem 12 a za sebe mohu říci, že jsem toho od začátku měl úplně dost. V 30 vteřinových pauzách jsme vždy jen padli na zem, ale hned jsme se museli zase sbírat, protože se šlo na další sérii.

Sáhli jsme si úplně na dno, což mi došlo v tu chvíli, když mi asi při čtvrté sérii (kdy v hale bylo neuvěřitelné dusno a vedro a já měl na sobě čtvrté tričko) začala být zima.

Nicméně jsme přežili celé cvičení a několik kratších, které následovaly. Poté jsme zcela zdecimovaní spočinuli na nechutně špinavé podlaze "klece" a snažili se nadechnout. To byl první den, který nám naznačil, v jakém stylu budeme trávit letošní prázdniny.

Nyní máme za sebou už den druhý, který se lišil od předchozího pouze tím, že jsme místo zápasu dopoledne absolvovali multifeeding a odpoledne místo výše popsané baterie odrazový trénink.

Plán na příští dny známe a pokud se potvrdí to, co máme slíbeno, naskytne se nám skvělá příležitost k sehrání zápasu s hráči absolutní světové špičky.

O tom snad v našem příštím článku.

 

Informace z Jakarty můžete také sledovat na našich stránkách www.koprivabrothers.com.

Ondra a Tomáš Kopřivovi

Doporučit:

---

[08.07.2009]