Reprezentanti hodnotí sezónu

 2. díl - Tereza Švábíková

Sezóna 2016/2017 se pomalu blíží ke konci a je na čase trochu bilancovat. Zeptali jsme se našich nejlepších badmintonistů, jak uplynulou sezónu hodnotí. Co jim vyšlo na jedničku a co už méně? Zažili během té spousty cest, turnajů a soustředění něco, na co budou pamatovat do konce života? Tohle a spoustu dalšího se dozvíte v našem miniseriálu. Poznejte reprezentanty z jiného úhlu!

Mistrem jsme začali (Milan Ludík hodnotí sezónu), mistryní budeme pokračovat! Tentokrát pro nás sezónu zhodnotila Tereza Švábíková, úřadující mistryně ČR ve dvouhře v kategoriích U17, U19 a dospělí.

 

Sezóna 2016/2017

Při rekapitulaci sezóny, co a jak v ní probíhalo, se mi nejvíce vybaví dánský Langhoj. Poznala jsem tam skvělé lidi, kteří opravdu milují badminton a ukázalo mi to, že existuje i jiný přístup k badmintonu a to mi pomohlo úplně nejvíce. Děkuji Jorgenovi, Bente, Milanovi a samozřejmě Filipovi a ostatním.

(Moment vítězství na MČR v Liberci)

Bez nich, bez mé rodiny a Luďka Žídka, kterého beru už jako součást naší rodiny, bych to nedala. A ještě jednomu človíčku chci poděkovat, Honzovi Somerlíkovi. Díky Honzo za spolupráci.  Dále mám radost, že jsme založili náš nový klub.  Jo, tato sezóna i bez turnajů a výsledků prostě stála za to. Byla to jízda a někdy tedy i na červenou. Začnu s tím, co mi v sezóně nevyšlo na kurtu i mimo kurt.

MSJ v Bilbau -  Zánět průdušek ovlivnil mé výkony na kurtu, prostě jsem to neudýchala. To bylo velké zklamání.

Zranění - Od turnaje v holandském Haarlemu mě trápila zranění. Jo, Haarlem to začal, ale já tam prostě musela, i když mi taťka říkal, že by se na to před MEJ vykašlal. Nějaké signály, které mi posílal někdo z vrchu, přicházely, ale já je neposlechla. Měla jsem  původně  jet s trenérem Žídkem… nemohl. Tak jsem se domluvila s Tomaszem Mendreke. Musel to zrušit. Měla jsem hrát debla s Bárou Hadáčkovou. Zranila se. Měla jsem hrát mixa s Petrem Beranem. Zranil se. Prostě někdo nechtěl, ať tam jedu, ale já to nevnímala. Nakonec jsem si v zápase dvouhry vyhodila koleno (musel to být pro trenéra Radku Votavu zážitek k nezaplacení, jak mi koleno pomocí jehel druhý den dával fyzioterapeut na to správné místo). A pak už to jelo… Hned potom, těsně před odjezdem na MEJ, jsem si vyvrtla kotník, na MEJ natáhla šlachu na výpadové noze, a když už to vypadalo, že bude vše v pořádku, tak jsem si v Lotyšsku znovu vyvrtla kotník a následně mi opuchlo koleno do velikosti grepu na druhé noze. Jo, neposlouchat signály se nevyplácí .

Rakety - Když jsem se vracela z ME v Dánsku společně s Katkou Tomalovou přes Londýn, zabavili mi na letišti rakety. Měla jsem všech 5 raket v příručním zavazadle, tak jak to dělám vždy, nebo spíše tak, jak jsem to dělala vždy, ale pán z ochranky mě vyhodnotil jako potencionálního teroristu a rakety jako možné vražedné zbraně mi zabavili. Asi bych upinkala pilota i s ochrankou. S Katkou jsme lítaly od přepážky k přepážce, ale nic. Odbavit se už nedaly.  Do dnes je nemám a hraji tak od té doby s vypůjčenými raketami. Ona celkově ta cesta na a z ME stála za to. Když jsme na ME letěly, tak jsem při odletu zjistila, že mám objednanou letenku na jiný den, (že jo, tati ). (A aby to nebylo zase tak neobvyklé, podobná záležitost se nám stala při příjezdu do Chorvatska, kdy jsme měli objednáno ubytování o den později. Opět - že jo, tati.)

Pas - No jo, to jsem celá já. Jak jsem se vracela ze Swedish Junior, tak jsem zapomněla pas v letadle. Zjistila jsem to až při výdeji zavazadel k veselí přítomných, hlavně benáteckých, spolucestujících... No nakonec byli zaměstnanci letiště tak hodní a vrátili se se mnou do letadla a pas se mi tak vrátil.

(Kateřina Tomalová a Tereza Švábíková 3. na turnaji v Karviné)

A teď co mi v sezóně vyšlo

Založili jsme nový klub a našla jsem si dobré přátele v Langhoji.  To je pro mě nejdůležitější, ale ani ty výsledky nebyly k zahození.

Junioři – Byla jsem zvolena juniorkou roku a získala jsem 5 titulů MČR z kategorie U17 a U19 a k tomu jsem přidala titul v družstvech juniorů a jednu stříbrnou medaili v U19.  Vyhrála jsem MMJ Slovinska ve dvouhře, Maďarska ve čtyřhře, medaili jsem získala na Swedish Junior, Hungarian Junior, Slovenia junior. Určitě jsem na něco zapomněla... Bylo toho hodně.

Ale hlavně skončila jsem 5. na ME juniorů ve dvouhře dívek a v družstvech, a to beru jako mega úspěch. Na víc jsem kvůli zranění neměla. Mrzí mě debl a los v soutěži družstev, chtělo to medaili.

Kategorie dospělých - Nemůžu začít jinak, než ziskem titulu z MČR dospělých ve dvouhře žen. Když před sezónou trenér Luděk Žídek říkal, že vyhraji dvouhru dívek v kategorii U17, U19 a dospělých, taťka s mamkou se tomu jenom smáli (spíše si ťukali na čelo), ale mi se to líbilo a vyšlo to.

(Tereza Švábíková s Carolinou Marin)

Tato sezóna je vlastně moje první, ve které se více věnuji kategorii dospělých. A hned v první sezóně jsem se kvalifikovala s Katkou na ME a MS ve čtyřhře žen. O mně se traduje, že jsem singlistka a nějak mě odborníci u nás nikdy netitulovali,  že jsem dobrá  párařka. Přitom z mixu a deblu těch úspěchů mám taky dost, i když debly vůbec netrénuji, a se svými parťáky se potkávám rovnou na turnajích. Hrát se mnou není někdy jednoduché, já to vím, ale Katka ty mé emoce zvládla a já jsem ráda, že spolu hrajeme. Díky Kačo!!  Získaly jsme spolu bronz na MČR, dále bronz na Varcolor Polish a bronz na turnaji International Chalenge ve Varšavě. Skončily jsme 9. na ME v Dánsku a celý turnaj byl super zážitek!! Dostaly jsem se bez jakéhokoliv společného tréninku na 65. místo na světě. Zázraky se dějí, ne že ne.

Jako tedy nedeblistka  jsem taky velmi ráda, hlavně kvůli Filipovi, za naší stříbrnou jízdu v mixu na turnajích v Karviné, Rumunsku, Lotyšsku a teď nás čeká Litva (pozn. redakce – i tam Tereza s Filipem Budzelem obsadila druhé místo v mixu). Je to opravdu neuvěřitelné, ale teď, když ten článek píši (tzn. před turnajem v Litvě), už nemám moc sil.

V této sezóně jsem poznala, na čem musím pracovat a v čem se musím zlepšit. Chybí mi síla a potřebuji lépe rehabilitovat. Taky musím začít pracovat na psychice. Chci se kvalifikovat na LOH mládeže a chci více trénovat, než hrát turnaje. Chci mít kolem sebe pouze lidi, kterým záleží na mně a můžu jim věřit. Chci vytvořit solidní tréninkovou skupinu v Ostravě. Moc si přeji dále spolupracovat s dánským Langhojem. Chci vše dělat tak, abych se neustále zlepšovala. Pokud mi to vyjde a budu zdravá, jsem si jista, že výsledky přijdou.

Terka

Doporučit:

---

Autor: administrátor [12.06.2017]