Mezinárodní juniorské mistrovství ČR – Orlová 2008

Abych pravdu řekla, jedním z mých nejoblíbenějších turnajů je právě mezinárodní mistrovství v Orlové, protože se tam sejde mnoho výborných hráčů různých národností, turnaj je skvěle organizován, přijedou všichni z České republiky, takže je skvělá parta a hlavně se mnohem lépe hraje, protože jsme na domácí půdě a za našimi zády fandí naši fanoušci.

Nejprve začnu tím méně slavným, a to mojí dvouhrou. Nastoupila jsem proti Maďarce Monice Szoke. Těsně po zápase jsem nemohla přijít na to, kde se vlastně stala chyba. Pak jsem si postupně celé dva sety začala přehrávat v hlavě.

Do zápasu jsem nastoupila s tím, že „to snad vyjde.“ A takhle to nejde. Do zápasu musím přijít s tím, že do toho dám všechno a prostě vyhraji. Jakmile zaváháš před zápasem, pak zaváháš i v zápase. A od toho se odvíjelo celé utkání.

Byla jsem strašně nejistá, všechny míče mi létaly do půli hřiště, tudíž soupeřka diktovala hru a já se „vezla.“ V druhém setu jsem si začala víc věřit, ale stačilo pár nevynucených chyb a zápas byl u konce. Konečný výsledek byl 12:21 a 18:21.

Kdyby se dal vrátit čas, tak bych do zápasu jinak nastoupila, vymyslela bych jinou taktiku, ale bohužel to nejde. Jak se říká, z chyb se člověk učí a u mě to platí dvojnásob. I když zklamání bylo na místě, tak si říkám, že se vždycky nemůže všechno odehrát tak, jak bych to chtěla já.

Ve čtyřhře jsme s Martinou Hobzikovou hrály proti ruskému páru Elena Komendrovskaya a Anastasia Nazarchuk. I když jsme s Martinou nevyhrály, jsem s naším výkonem docela spokojená, protože jsme bojovaly do poslední výměny a soupeřkám jsme nedaly zadarmo jediný bod. Dobře jsme útočily a bránily, jenomže nám na konci chybělo trochu štěstí. Zápas skončil 21:19, 15:21 a 18:21.

A konečně jsme u mixu, kde jsem hrála s Lukášem Zevlem.

Nejprve jsme porazili ruský pár – Alexander Sorokin a Elena Komendrovskaya 21:17 a 21:17.

Potom proti nám nastoupili Slovinci – Alen Roj a Urška Polc. Vyhráli jsme 21:19 a 21:17.

Poláci Jacek Kolumbajew a Aneta Wojtkowska taky byli těžkými soupeři, ale porazili jsme je 21:19 a 21:17.

A teď musím zmínit semifinálový zápas, kdy jsme doslova utekli hrobníkovi z lopaty. Věděli jsme už na začátku, že Sergey Shcherbin a Anastasia Nazarchuk jsou velmi silní, ale s Lukášem jsme si řekli, že je to dnes poslední zápas a že do toho dáme úplně všechno.

První set, který skončil 21:18 pro nás nám velmi pomohl, protože pak samozřejmě hrajeme uvolněněji, ale my jsme hráli moc uvolněně a také podle toho vypadala výsledek – 8:21. Po poradě s panem Koukalem jsme se dohodli, že na tento set prostě zapomeneme a že do posledního setu dáme všechny síly, které jsme měli.

Už se zápas chýlil ke konci a my prohrávali 19:20, ale neustále jsme se hecovali a mysleli na to, že když už jsme došli tak daleko, tak to teď prostě neprohrajeme. Otočili jsme na 20:20. Rusové pak měli ještě dva takové mečboly, my jsme všechny odvrátili. Pak se nám naskytla jedna příležitost vyhrát zápas, ale Rusové ji odvrátili a potom konečně díky Lukášovu výskoku a silné smeči jsme vyhráli 25:23. Musím říct, že tohle byla docela velká dávka emocí a stresu. My jsme to ustáli lépe než naši soupeři a vyhráli jsme.

Poslední hrací den a nás čekalo finále. Další ruský pár Denis Grachev a Anastasia Chervyakova.

Na začátku zápasu jsme se spíše rozkoukávali a než bys řekl švec, tak jsme prohráli první set 13:21. Ale hned jsme se vzpamatovali a druhý set vyhráli 21:15. Jako třešnička na dortu byl třetí set, který byl po celou dobu neuvěřitelně vyrovnaný, ale nakonec jsme soupeřům podlehli 18:21.

Chtěli jsme vyhrát strašně moc a o to nás to víc trápí, protože chybělo vážně málo. I když vždycky nejvíc mrzí 2. místo, tak já jsem spokojená. A také jsem velmi překvapená, protože spolu s Lukášem hrajeme úplně poprvé, ale rozhodně ne naposledy.

A vážně mi někdy zůstává rozum stát, co dokáže můj „mixér“ zpoza mých zad zahrát; a hlavně bylo super, že jsme se celou dobu navzájem povzbuzovali, to totiž tak strašně pomůže, že má celý zápas větší grády.

Také bych touto cestou  chtěla moc poděkovat koučům, a to panu Pavelkovi a panu Koukalovi, který nás celou dobu povzbuzoval a vždycky nám šel poradit, což nám pomohlo úplně nejvíc.

Lucie Havlová

Doporučit:

---

[23.03.2009]