Lucie Havlová – Jak se dostávám po zranění opět do formy

Na posledním soustředění v Nymburku, posledním tréninku a při poslední hrací kombinaci jsem se zranila. (Teď už vím, proč se nemá říkat „poslední“. To se totiž, jako na potvoru, vždycky něco stane). Při přeskoku v zadním forhandovém rohu jsem zakopla a vymkla si kotník. Bohužel ne poprvé.

Jelikož jsem další den měla odjet na turnaj do německého Langenfeldu, kam jsem se velmi těšila, zklamání bylo na místě. Co jiného mi zbývalo než léčit, léčit a léčit.

Po měsíci kurýrování jsem usoudila, že kotník je v pořádku a že už mám hroznou chuť se znovu vrátit na kurt.

Abych pravdu řekla, měla jsem hodně velký strach, protože měsíc sice není nějaká dlouhá doba, ale zase po letní přípravě jsem z toho zkrátka úplně vypadla.

Samozřejmě jsem musela začít zvolna a postupně přidávat na intenzitě tréninku. Důležité bylo, abych se na svůj kotník mohla spolehnout. Zpočátku pro mě byly tréninky hodně těžké jak po fyzické, tak po psychické stránce.

Nejprve mi badminton moc nešel, nemohla jsem se dostat do tempa. Ale jak se říká ,,neházej flintu do žita,“ tak ani já jsem raketu do žita neházela.

Myslím si, že už jsem na tom pohybově mnohem lépe a snažím se na trénincích ze sebe dostat co nejvíce, abych se vrátila do starých kolejí, ale abych také posunula svou výkonnost zase o něco výš.

Také jsem si domluvila atletickou průpravu a posilovací cvičení, které mi také, doufám, pomohou. Jednoduše řečeno se chci co nejvíce zlepšovat. Ale nejdůležitější je, aby se mi už všechna zranění vyhýbala velkým obloukem, protože bych už opravdu nerada znovu zažila ten otok, který se mi nevejde do boty. Věřím totiž na pořekadlo: ,,Ve zdravém těle zdravý duch.“

Lucie Havlová

Doporučit:

---

[18.03.2009]