Když badminton pomáhá: 1000 raket pro Haiti

Badmintonová charitativní organizace SOLIBAD má za sebou celou řadu aktivit. Mezi její nejvýznamnější projekty patří "1000 raket pro Haiti". Čtěte vyprávění Raphaela Sachetata, který Haiti navštívil a pomáhal organizovat badmintonové tréninky v táborech pro oběti zemětřesení.

Článek byl převzat ze serveru Badzine se svolením autora.

Raphael vypráví:

Když jsem poprvé slyšel o možnosti dostat prostřednictvím charitativního programu na Haiti badmintonové vybavení jen pár týdnů po obřím zemětřesení, zdálo se mi, že to nedává velký smysl. Když lidé nemají co jíst a přišli o střechu nad hlavou, k čemu by jim byla badmintonová raketa? Bylo mi řečeno, že zábava a sportování může naopak přimět lidi, aby zapomněli na zemětřesení a cítili se opět živí. A že badminton, více než jakýkoli jiný sport, může mnohým pomoci znovu nastartovat jejich životy.

Dnes jsem se vrátil z Haiti a musím přiznat, že měli pravdu a ten program za to doopravdy stál. Už jen pro těch pár minut, které jsem strávil s Kavehem (íránským profesionálním hráčem), nizozemským koučem Jamesem Tjanem, Sylvainem Heraultem, koordinátorem Peace and Sport, a Michelem Flinem, místním koordinátorem z NOC, uprostřed ničeho, na pláni, kde země praskala vedrem, a kde jsme dočasně natáhli badmintonovou síť. Herní podmínky byly přímo neuvěřitelné. Nádherná krajina, silný vítr, pálící slunce. A především, úsměvy ze všech stran od dětí, které si, jedno jako druhé, viditelně užívaly snažení trefit raketou míčky, které jsme jim nahrávali, než je vítr odnese mimo dosah.

Během pár vteřin mi bylo jasné, že náš program stál za to. Pár minut, které jsme strávili v jednom z největších táborů poblíž Port-au-Prince, hlavního města Haiti, kde po zemětřesení vyrostly tisíce stanů, kde pro děti není škola, do které by mohly chodit, ani žádná práce. Jen když na těch pár minut pomyslím, mám husí kůži. Jak velkou životní lekci jsme tam dostali! Byla to jedna z mnoha věcí, které jsme si během těch tří skvělých dní na Haiti uvědomili, co ve světě způsobuje chudoba a obyčejná smůla.

Pár týdnů po smrtícím zemětřesení 12. ledna, které stálo život nejméně 250 tisíc lidí, zasáhly zemi hurikány, a pak se k párty přidala ještě cholera, takže přežít bylo ještě složitější. A právě ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, prohání se přes Haiti hurikán Thomas, a přináší nové problémy, třeba zvyšení výskytu cholery vinou záplav...

Rakety a úsměvy

7. března 2010 jsme spouštěli SOLIBAD – Badminton bez hranic, oficiálně i mimo Francii. Během tiskové konference, kterou navštívili naši ambasadoři jako Nathan Robertson, Koo Kien Keat a Taufik Hidayat, jsme představili i náš první projekt ve spolupráci s Peace and Sport, nadací podporovanou princem Albertem z Monaka: 1000 raket pro Haiti.

Byla to svým způsobem šílená výzva, sehnat vybavení a poslat ho do země, kde byl badminton prakticky neznámým sportem. Po několika měsících jsme shromáždili 750 raket, několik sítí, míčků a spoustu sportovního oblečení, které Kaveh shromáždil, když objížděl dánské kluby a vybíral jejich "ztráty a nálezy": přes tisíc kusů oblečení, které shromáždil, pral a balil ve svém malém bytě v Kodani. Pomohly nám i některé badmintonové svazy a firmy, jako například Artengo a Guangzhou Badminton Association, které poslaly 200 raket pro Haiti, Peter Gade dal dokonce do aukce na výběr prostředků pro tento projekt svou zlatou medaili z mistrovství Evropy.

S tím vším jsme před několika dny přistáli v Port-au-Prince, abychom naučili 22 místních učitelů tělocviku základům badmintonu v rámci programu přijatého nadací Peace and Sport a Mezinárodním olympijským výborem. Během 48 hodin museli Kaveh a James vysvětlit základy badmintonu těmto 22 budoucím trenérům – 19 mužům a 3 ženám – kteří pak budou učit badmintonu děti ve školách a také v táborech přeživších v oblastech zasažených zemětřesením. Děti přitom budou moci používat vybavení, které dorazilo spolu s námi. Byla to předem ztracená mise, ale entusiasmus a chuť do práce haitských učitelů zajistily celé akci skutečný úspěch.

Každý den jsme vstávali okolo páté ráno, první den proto, abychom připravili čtyři badmintonové kurty se základním vybavením na fotbalovém hřišti se zbytky seschlé trávy, ostatní dny proto, abychom se pokusili co nejlépe využít toho mála času k předání know-how místním učitelům. Olympionik Kaveh dával badmintonovým hodinám správný rytmus, těžký, ale zábavný na zachycení celou skupinou. Následoval James, který pomáhal a odpovídal na individuální otázky. Sylvain zajišťoval logistiku celého našeho zájezdu – těžký úkol v zemi, kde infrastruktura prakticky nefunguje. Také nám pomáhal s překladem, protože většina místních lidí mluví kreolsky a francouzsky, jen málo anglicky. Já se snažil pomáhat, jak jen to šlo, jak na kurtech se svými chabými znalostmi badmintonu, tak i mimo kurty s fotoaparátem a videokamerou.

Ve dvou dnech bylo potřeba se naučit všechny podstatné věci. To bylo těžké, hlavně pro lidi, kteří v životě nedrželi v ruce raketu. Ale všichni měli velkou chuť a vůli účastnit se projektu. Mnozí se ptali na velmi konkrétní otázky – na které jsme neměli žádnou odpověď. A všichni hráli i po skončení lekcí, osm hodin po tom, co začala první hodina kurzu, a říkali, že se těší, až budou své žáky učit tuhle novou hru.

Haiti, země plná paradoxů

Měl jsem i možnost, zatímco Kaveh a James učili své "studenty", navštívit na pár hodin Port-au-Prince, díky Vincentovi, řidiči NOC, neuvěřitelnému místnímu staříkovi: 73 let starému chlapíkovi s tmavou kůží a velkýma, usměvavýma, černýma očima. Vincent znal dokonale celou zemi, a neopustil by ji za nic na světě. A jasný názor měl i na politiky – "všichni jsou to gangsteři" – a náboženství, které podle něj nepomáhá, když lidé rezingovali po všech ranách osudu.

Projeli jsme spolu nejchudší části ostrova. Byl jsem svědkem neuvěřitelného rozporu mezi troskami stovek rozbořených domů a pestrými barvami všude kolem. Smutek a štěstí ve stejném okamžiku. Život a smrt. Na dlouhou zeď před zbořenými domy, jejichž trosky skrývaly ještě dost možná i mrtvá těla, někdo nakreslil naivní, barevný obrázek, jako známku, že se život ještě nevzdal. Poblíž rozpadlé katedrály popojížděly desítky Tap Tapů, taxíků zdobených pestrými malůvkami, a lidí, kteří s úsměvem cestovali do práce a z práce – pokud tedy nějakou měli.

Všude kolem stály náklaďáky Spojených národů, jako by tu zuřila válka. Staly se už součástí krajiny, stejně jako velké neziskové organizace, které už na Haiti působí více než devět měsíců, některé i déle. Zemi brzy čekají prezidentské volby, a tak všechny zdi ve městě zdobí rozesmáté tváře kandidátů.

Zpátky do tréninkového procesu. Zakončili jsme program návštěvou Corail Campu a je čas se rozloučit. „Na viděnou,“ říkáme, protože je nám jasné, že se na Haiti všichni vrátíme. Ostrov zanechal v našich srdcích něco, co budeme moci znovu cítit jedině tady. V práci na projektu budeme pokračovat s vášní. Je to jen malé semínko zasazené v téhle krásné zemi, ale účastníci programu nám vřele děkovali a pohnutě nám potřásali rukama. Řekl jsem jim, že jsem ohromen, jak si dokázali přese všechno udržet úsměv a veselého ducha, jak se smějí a zpívají při každé příležitosti, zatímco třeba ve Francii si lidé stěžují, na co mohou, bezdůvodně stávkují a přitom mají vše, co potřebují. A když jsem jim to říkal... smáli se.

Teď, když jsme zpět, máme samozřejmě strach o tyhle úžasné lidi, kteří s nepřízní osudu bojují úsměvem. Doufáme, že hurikán nebo jiné katastrofy je nezasáhnou. Jakmile jsme odjeli, asi zapomenou na všechno kolo badmintonu, a budou se snažit dostat z dosahu cyklonu. Ale víme, že jakmile znovu vyjde slunce, vrátí se na všechny prašné cesty ostrova Haiti, aby učili děti, se svým nezdolným úsměvem. A tentokrát i s badmintonovou raketou ve svém batohu.

Raphael Sachetat, SOLIBAD

Do činnosti charitativní organizace SOLIBAD se můžete připojit i vy. Všechny potřebné informace naleznete na internetových stránkách www.solibad.net.

Doporučit:

---

Autor: Tomáš Krajča [10.12.2010]

Související články

Solibad: badmintonisté přispívají na charitu

Badminton je sport milých lidí s otevřeným srdcem – na to spoléhají členové organizace Solibad. Ta se snaží vybírat mezi badmintonovou komunitou, svazy, regiony, kluby i hráči prostřednictvím různých aktivit peníze na dobročinné ...

Ze společnosti: Kenneth Jonassen bude hrát bundesligu

Někdejší dánská singlová hvězda Kenneth Jonassen se stal nedávno koučem anglické reprezentace. Vedle toho se ale bude objevovat také v německé bundeslize – jako aktivní hráč. Kauzou uplynulých týdnů jsou nepřesvědčivé přípravy na ...

Benátečtí badmintonisté přispívají obětem zemětřesení

Badmintonový oddíl BK Deltacar Benátky nad Jizerou má tradičně úzké vztahy s Indonésií. Partnerskou zemi postihla v úterý 26. 10. přírodní katastrofa, která stála život více než 400 lidí. Benátečtí chtějí dalším obětem pomoci ...

Badmintonisté pomohli obětem přírodní katastrofy v Indonésii

Blesková charitativní akce, kterou zorganizoval oddíl BK 1973 Deltacar Benátky nad Jizerou, vynesla pomoc v podobě necelých 4 tisíc korun pro oběti přírodní katastrofy v Indonésii. Částku vybranou během víkendových soutěží ...

GPA U13: Klimkovice slaví medailové hody

Druhý republikový turnaj Grand Prix A kategorie U13 se konal o víkendu ve Vinoři. Nejúspěšnější hráčkou se stala Dominika Budzelová ze Sokola Klimkovice – vítězka dvou párových disciplín. Prosadili se ale také Jihočeši a ...

Česko mělo badmintonový ples, Evropa chystá večírek

Badmintonista je tvor společenský a kulturní. Češi se mohli nedávno těšit z prvního badmintonového plesu v Rokycanech – na vyšší, evropské úrovni se chystá badmintonový "koncert" s účastí největších hráčských hvězd a charitativním ...