Jiří, díky za podrobnou a technicky zaměřenou odpověď. Já bych podotkl jednu důležitou věc. Jsou hráči, kteří měli v minulosti trenéry nebo to odkoukali sami, to nevím a hrají styl badmintonu, jaký vidíme v TV od profíků. Prostě hrají krásné údery - drop, klír, drajv, výhoz atd. Pokud hraju s takovým hráčem, není až takový rozdíl, zda hrajeme peřím nebo plastem. Hra vypadá pořád jako badminton. Potom jsou hráči, kteří hrají celý život plastem, nikdo je tuto hru neučil a oni si vytvořili svůj vlastní styl úderů a vlastí taktiku hry. Klíry hrají více jako střely s plochou dráhou letu, takže protihráč nemá tolik času při pohybu dozadu a ostatní údery je velmi těžké pojmenovat, tito borci nehrají ani klasické dropy, drajvy, nic. Jsou to hlavně takové prudké údery, výrazně níž nad sítí a vůbec s menší výškou letu, prostě rychlé střely. Plastový míček jim svými vlastnostmi k tomuto stylu docela napomáhá. A pokud je v hale třeba špatné světlo nebo z jedné strany kurtu je výhled ještě na další osvětlený kurt, míček je při tomto stylu hry často špatně vidět - kde přesně je, kam směřuje. Díky tomu (není tam ta fáze zpomalení míčku a toho, jak se krásně péřový nese a dá se proto mnohem líp trefit) ho pak trefuju "šejdrem" a to jen nahrává soupeři na další prudký MRSK úder. Takže hra mi už moc nepřipomíná pravý badminton, ale nějakou mrskanou. A tito hráči nechtějí péřovým míčkem hrát. To jsou mé 6-leté zkušenosti rekreačního hráče badmintonu. Jak tady někteří píší, že péřový míček se dá mnohem lépe umístit, to asi ano, ale za mě se dá hlavně mnohem líp trefit a v důsledku toho i umístit.