Cesta snu Petra Koukala

Na podzim roku 2010, krátce po životním výkonu na Bitburger Open v Německu, byla Petru Koukalovi diagnostikována rakovina. Jeho léčbu a průběh nakonec úspěšné olympijské kvalifikace sledoval v dokumentárním filmu Cesta snu režisér Vladimír Barák. Jaký je hodinový dokument o nejlepším českém badmintonistovi?

Materiály pro film Cesta snu posbíral Vladimír Barák během necelých dvou let. Příběh Petra Koukala nabízí mnoho zajímavých rovin. Je tu střetnutí sportovce, zvyklého čelit rozmanitým soupeřům na kurtu, s tak trochu jiným protivníkem, kdy – jak Petr výstižně říká v prvních minutách – není možné určit taktiku a neví se, do kolika se vlastně bude hrát. Ústředním motivem je vůle po návratu a obrovská motivace probojovat se na olympijské hry; komplikovaná vyrovnaností a ne vždy ideálním průběhem kvalifikace. Cesta snu se ale dotýká i složitějších témat; věnuje se Petrově rodině a vztahu mezi otcem a synem, či třeba rozporuplnému přijetí medializace Petrovy nemoci.

Výsledná podoba filmu není v žádném případě laciná ani přímočaře lichotivá. Cesta snu není prvoplánovou oslavou Petrova odhodlání, přestože poskytuje dobrý návod, jak se vypořádat s tísnivou životní situací. Nejpravdivější se zdá být hodnocení jednoho z „hobíků“, který odhaduje, že kdyby neměl Petr tak jasný a velký cíl v podobě olympijských her v Londýně, z rakoviny by se dostával mnohem déle a mnohem svízelněji. I přes velký šok neustálý optimismus, přijímání nemoci jako překážky, kterou je třeba překonat, a důvod bojovat, který nedovolí podlehnout zmaru a později nedovolí vypustit ani jedinou výměnu, nechat jediný míček spadnout na zem jen tak – to jsou prvky, které se mohou stát dobrým návodem pro jiné lidi v téže situaci. Cesta snu má optimistické zakončení: Petrovi se podařilo nemoc překonat, dodatečně se kvalifikovat na olympiádu a stal se dokonce i vlajkonošem české výpravy. Velmi umírněný a střízlivý „happy-end“ snímku nicméně naznačuje, že jakkoliv v průběhu těch několika měsíců se vše odvíjelo od „cíle“, důležitější byla nakonec titulní „cesta“.

Škoda je snad jen kratší stopáže – na 54 minutách tak nebylo možné více rozvést potenciální dramatické zápletky. Dokumentarista netlačí na hlubší rozbor vztahu mezi Petrem Koukalem mladším a Petrem Koukalem starším. Přesto se mu podařilo zachytit Petra v až neobvykle emotivním okamžiku přiznání, že je mu líto věcí, které nikdy neprobral s otcem. Druhým podobně silným a zároveň velmi lidským momentem Cesty snu je pak neutrální tramvajovou kulisou doplněné „čtení z dopisů“, kdy Petr proti sobě staví pozitivní příběh o muži, který díky němu objevil u sebe tutéž diagnózu, a ohlas obviňující ze zneužití rakoviny pro vlastní PR. Tyto momenty a depresivnější okamžiky, jakými jsou nevydařené vystoupení na mistrovství světa či svízelná kvalifikace, jsou vyváženy nevtíravým humorem. Komickou postavou se tu často stává dobrosrdečný mentální kouč Ivan Křenek (a porovnání podpory z trenérské židličky, kdy na jedné straně stál Kenneth Jonassen a na druhé „košile a svetřík“, srdečně rozesmálo celý sál), ale sám Petr dovede přirozeně odlehčit napjaté okamžiky. Natáčení mohlo být ve výsledku i pomocníkem vyrovnat se s větším nadhledem a humorem se situacemi, jako je „zbytečná“ cesta na turnaj pro porážku v prvním kole, či zjištění, že Petrovi začínají vypadávat vlasy.

Cesta snu je hezky natočený dokument, který vybízí a vede k životnímu optimismu, a to velmi nevtíravým způsobem. Obstojnou kameru (nejlepší při záběrech Petra rozběhávajícího se v dešti a také při práci s ostřením, když snímá některé zápasy) doplňuje velmi dobrá hudba a necelá hodina promítání tak uběhne jako nic.

Pro ty, kdo Cestu snu ještě neviděli: příležitostí už nebude mnoho. Dvakrát je zařazena do programu pražského kina Mat (více zde) na začátku příštího týdne. Další příležitosti by měly přijít na HBO, na festivalech a během prvního čtvrtletí 2013 snad i celorepublikově.

Doporučit:

---

Autor: Tomáš Krajča [21.11.2012]

Související články

Pojď sem – kam jdeš: finty a zakrývané údery v praxi

Už to vypadá, že smeč dopadne na parkety, když vtom strčí soupeř raketu za záda či mezi nohy a neočekávaně míček odvrátí. Je úplně jasné, že bude soupeř hrát kraťas křížem na síti, když vtom najednou letí míček po čáře do zadního ...

Kupředu levá: leváci ve světové a domácí špičce

Když je řeč o levácích, každého badmintonového fanouška okamžitě napadne jediné jméno: Lin Dan. Nejlepší hráč světa, čínská jednička, olympijský vítěz, mistr světa a čerstvě i Asie drží raketu v levé ruce, stejně jako další skvělí ...

Nejdelší výměna: 154 úderů za dvě a půl minuty

Také jste jako děti namísto vzájemného zahánění zkoušeli, kolikrát zahrajete míček přes síť, aniž byste zkazili? Máme pro vás dobrou zprávu: nemusíte se stydět, vrcholoví hráči to dělají také. Je v tom špetka ironie, ale občas ...

Badmintonové hrátky: už od roku 1980 na PC i konzolích

Počítačových her a videoher se sportovní tematikou vychází každý rok mnoho – simulátory fotbalu, hokeje, tenisu, baseballu nebo boxu jsou velmi populární. V historii se ale objevilo i několik badmintonových simulátorů, které tu ...

Mezinárodní mistrovství Slovinska: Hana Procházková dvakrát v semifinále

Mezinárodní mistrovství Slovinska, které se hrálo ve dnech 13.-16. května v Lendavě, bylo pro českou reprezentaci úspěšným turnajem. Zúčastnilo se ho velké množství hráčů, hned tři to přitom dotáhli na medailové pozice. Do ...

Spanish Open 2010: Ludíková a Vondra ve čtvrtfinále

Mezinárodního mistrovství Španělska se zúčastnila trojice českých reprezentantů. Více se dařilo Kristině Ludíkové a Janu Vondrovi – oba prošli do čtvrtfinále dvouhry. Petr Koukal doplatil na těžký los a prohrál už v prvním kole s ...