O badmintonu víme vše, je to naše hra!

diskuze

e-shop

Cesta snu Petra Koukala

Na podzim roku 2010, krátce po životním výkonu na Bitburger Open v Německu, byla Petru Koukalovi diagnostikována rakovina. Jeho léčbu a průběh nakonec úspěšné olympijské kvalifikace sledoval v dokumentárním filmu Cesta snu režisér Vladimír Barák. Jaký je hodinový dokument o nejlepším českém badmintonistovi?

Materiály pro film Cesta snu posbíral Vladimír Barák během necelých dvou let. Příběh Petra Koukala nabízí mnoho zajímavých rovin. Je tu střetnutí sportovce, zvyklého čelit rozmanitým soupeřům na kurtu, s tak trochu jiným protivníkem, kdy – jak Petr výstižně říká v prvních minutách – není možné určit taktiku a neví se, do kolika se vlastně bude hrát. Ústředním motivem je vůle po návratu a obrovská motivace probojovat se na olympijské hry; komplikovaná vyrovnaností a ne vždy ideálním průběhem kvalifikace. Cesta snu se ale dotýká i složitějších témat; věnuje se Petrově rodině a vztahu mezi otcem a synem, či třeba rozporuplnému přijetí medializace Petrovy nemoci.

Výsledná podoba filmu není v žádném případě laciná ani přímočaře lichotivá. Cesta snu není prvoplánovou oslavou Petrova odhodlání, přestože poskytuje dobrý návod, jak se vypořádat s tísnivou životní situací. Nejpravdivější se zdá být hodnocení jednoho z „hobíků“, který odhaduje, že kdyby neměl Petr tak jasný a velký cíl v podobě olympijských her v Londýně, z rakoviny by se dostával mnohem déle a mnohem svízelněji. I přes velký šok neustálý optimismus, přijímání nemoci jako překážky, kterou je třeba překonat, a důvod bojovat, který nedovolí podlehnout zmaru a později nedovolí vypustit ani jedinou výměnu, nechat jediný míček spadnout na zem jen tak – to jsou prvky, které se mohou stát dobrým návodem pro jiné lidi v téže situaci. Cesta snu má optimistické zakončení: Petrovi se podařilo nemoc překonat, dodatečně se kvalifikovat na olympiádu a stal se dokonce i vlajkonošem české výpravy. Velmi umírněný a střízlivý „happy-end“ snímku nicméně naznačuje, že jakkoliv v průběhu těch několika měsíců se vše odvíjelo od „cíle“, důležitější byla nakonec titulní „cesta“.

Škoda je snad jen kratší stopáže – na 54 minutách tak nebylo možné více rozvést potenciální dramatické zápletky. Dokumentarista netlačí na hlubší rozbor vztahu mezi Petrem Koukalem mladším a Petrem Koukalem starším. Přesto se mu podařilo zachytit Petra v až neobvykle emotivním okamžiku přiznání, že je mu líto věcí, které nikdy neprobral s otcem. Druhým podobně silným a zároveň velmi lidským momentem Cesty snu je pak neutrální tramvajovou kulisou doplněné „čtení z dopisů“, kdy Petr proti sobě staví pozitivní příběh o muži, který díky němu objevil u sebe tutéž diagnózu, a ohlas obviňující ze zneužití rakoviny pro vlastní PR. Tyto momenty a depresivnější okamžiky, jakými jsou nevydařené vystoupení na mistrovství světa či svízelná kvalifikace, jsou vyváženy nevtíravým humorem. Komickou postavou se tu často stává dobrosrdečný mentální kouč Ivan Křenek (a porovnání podpory z trenérské židličky, kdy na jedné straně stál Kenneth Jonassen a na druhé „košile a svetřík“, srdečně rozesmálo celý sál), ale sám Petr dovede přirozeně odlehčit napjaté okamžiky. Natáčení mohlo být ve výsledku i pomocníkem vyrovnat se s větším nadhledem a humorem se situacemi, jako je „zbytečná“ cesta na turnaj pro porážku v prvním kole, či zjištění, že Petrovi začínají vypadávat vlasy.

Cesta snu je hezky natočený dokument, který vybízí a vede k životnímu optimismu, a to velmi nevtíravým způsobem. Obstojnou kameru (nejlepší při záběrech Petra rozběhávajícího se v dešti a také při práci s ostřením, když snímá některé zápasy) doplňuje velmi dobrá hudba a necelá hodina promítání tak uběhne jako nic.

Pro ty, kdo Cestu snu ještě neviděli: příležitostí už nebude mnoho. Dvakrát je zařazena do programu pražského kina Mat (více zde) na začátku příštího týdne. Další příležitosti by měly přijít na HBO, na festivalech a během prvního čtvrtletí 2013 snad i celorepublikově.

Doporučit:


Autor: Tomáš Krajča [21.11.2012]

Diskuze k článku

08.01.2017 17:36
Otakar
Toto je všechno moc fajn a Petrovi úspěnšé vyléčení přeji.Ale je možné se navrátit k rekreačnímu badmintonu po otevřené zlomenině kotníku. Poradí mi někdo ?

Vložit nový příspěvek do diskuze



Související články

Fantastický posun: Kristína Gavnholt je 28. na světě

Dobré turnajové výsledky posledních měsíců včetně 5. příčky na evropském šampionátu vynesly Kristínu Gavnholt až na 28. místo světového žebříčku!

Zázračné děti: ve třech letech klír, v šesti finta

Vzpomínáte na své badmintonové začátky? Pro některé to bylo v sedmi letech, pro jiné v deseti či patnácti, obvykle za trnitého učení, jak správně držet raketu a trefit míček. Ale občas se najde výjimka: zázračné děti, které si ...

Badmintonové kuriozity: lety, pády i bloky

Viděli jste někdy drop tak přesný, že míček zůstane stát na horním okraji pásky? Lin Dan takový předvedl v soutěžním zápase! Naše přehlídka badmintonových kuriozit nabíne i úspěšnou výměnu rakety za hry, bloky jako vystřižené z ...

Petr Koukal: čínskému tréninku chybí intenzita

Nejlepší český badmintonista Petr Koukal absolvoval po Sudirman Cupu tréninky v čínském městě Kunming. Na svých stránkách přinesl také zajímavé postřehy, v čem se liší čínský trénink od toho evropského...

David Cameron zachycen při hraní badmintonu

Letní olympijské hry 2012 v Londýně se blíží mílovými kroky. Britský premiér David Cameron nedávno přijal členy výboru Her, aby společně probrali průběh příprav. Ještě předtím ale stihl sehrát badmintonové utkání s londýnskými ...

Ze společnosti: anglické zásnuby i kurt ve vězení

V anglické badmintonové reprezentaci se chystá hvězdná svatba: Chris Adcock požádal o ruku Gabrielle Whiteovou – a uslyšel od ní "Ano." Náš badmintonový koktejl přináší i další zajímavosti – třeba o speciálním kurtu ve vězení...


Prověřené badmintonové haly s komentáři:

Badminton Praha | Badminton Brno 
Badminton Ostrava 

Pravidla badmintonu

 

Badmintonový zpravodaj

  • Nechte si pravidelně zasílat nejzajímavější novinky ze světa badmintonu!