11 zaručeně pravdivých důvodů, proč jste naposledy prohráli

I když to bolí, porážky zkrátka občas přicházejí. Důležité je dlouho nezpytovat sebevědomí, ale raději rychle a správně pojmenovat viníky. Co všechno mohlo za vaši poslední porážku?

"Klouzalo to jak sviňa..."

Ono se řekne, předvádět výkony, ale když správce zapomene vytřít, může se jeden přetrhnout, ale na fintičku soupeře prostě nezareaguje. Když se protipohyb rovná svou náročností cestě do nepravidelné galaxie NGC 6745, když nepomůže plivnutí ani mokrý hadr na boty... je člověk zralý na to, aby s tím hadrem na čele usedl někde v koutku na židli a plakal nad vlastním hořkým osudem.

"Se mi to furt ztrácelo ve světlech..."

Až někdo vymyslí ideální osvětlení badmintonového kurtu, které nebude moc nízko, moc vysoko, moc nad hřištěm, moc vedle lajny, moc ostré, moc šeré, moc bílé ani moc žluté... dostane za to rozhodně nejmíň Nobelovku. Do té doby lze naštěstí všechny efektní promachy s výskokem i bez výskoku, sekané smeče do spodní pásky a reakce v duchu "pojď sem – kam jdeš" snadno omluvit. Ach, ta proklatá světla...

"Tady je to tak nízký, že nedám ani podání..."

Nízký strop je fakt zákeřná vlastnost některých tělocvičen. Forehandové podání sice zahrát jde, ale jenom jako plochá nalejvka na smeč, z přesnějšího kraťasu už nejde vyhodit dozadu, a vůbec: mizí skoro všechny možnosti, jak ve výměně získat čas. A vůbec nejhorší sviňárna? Konstrukce pod stropem, do které to pořád padá, ale počítá se jako špatný míč...

"Vždyť to ke mně letí tři hodiny..."

Vysoký strop je fakt zákeřná vlastnost některých tělocvičen. A velký prostor za kurtem k tomu. Chudáčci vycepovaní z hal, kde jsou zadní čáry v pravém úhlu nalepené na zadní stěně (zdravíme Kladno!), jsou bez šance při odhadu křivky vlastních i soupeřových míčů a dochází k trapným promáchnutím při odehrání vysokého podání, o kterých jste si mysleli, že vás odnaučili v přípravce. Nedej bože, aby se na rozehru zapnula ještě klimatizace...

"Od toho novýho výpletu to vůbec neletí..."

Ano, jistě, někdy je vážně "chyba materiálu" mezi raketou a podlahou. Ale ani s nejlepším přítelem každého badmintonisty to není vůbec snadné soužití. Potopit jinak bezvadně připraveného hráče může výplet jako síťka na motýly, napjatý jako prkno, rám tuhý jako pazourek, gumový jako žvejkačka, kladivo vyvážené do hlavy, lehoulinká plácačka, co "nedá ránu..." no a uznejte, že když jinak ideální a perfektně napletené čtyři rakety prasknete už při rozehrávce; s půjčeným "klackem" se vyhrát fakt nedá.

"Já ho neměl poslouchat, co ten mi radil za hovadiny..."

K čemu vlastně ti trenéři jsou? V přípravě pořád prudí s nějakými vějíři a posilováním, a na turnaji si pohodlně sednou na židličku, a buď se prsí a dělají chytrýho, anebo řvou pozitivní pseudorady typu: "Nohy!" "Běhej!" nebo "Vy*** se už na ten backhand." A hráč může mít sebelepší plán, když mu ale kouč zakáže všechny fintičky, zadržené údery a vystřelované podání (co na tom, že lítalo do žebřin – podesáté už by to určitě vyšlo), nedá se dělat prostě nic.

"Já do toho ani nepinknu a letí to metr do autu..."

Přestřelíte celý kurt, ale ten chabrusácký soupeř ne a ne zalomit aspoň každé čtvrté peříčko. Kdo se pak může divit, že nejdou stihnout jeho smeče, na které obvykle kálejí mouchy za letu. Nenalívat není moc dobré řešení, zvláště když všechny nízké loby a útočné míče do zadní části kurtu končí pravidelně v kilometrovém autu. O zmaru, který u každého normálního hráče nastane, když vystřelí míč daleko mimo kurt i ze zadního backhandu, ani nemluvě. Prostě a jednoduše – s moc rychlými míči, badminton je v p...apundeklové maringotce.

"On z toho udělal koště, to nešlo uvalit..."

Těžký míč, co stěží doletí kousek za půlku kurtu, nebo péřák zalomený tak, že připomíná víc odpadkový koš než ladný shuttlecock, to je jasná smrt. Najednou nejde dopinknout až dozadu, nedá se položit sebesilnější smeč, útočná hra je k ničemu a hra se změní v tupou přestřelovanou, kterou jste hráli naposledy v kategorii U11. Prostě a jednoduše – s pomalými míči, badminton je v p...ravoslavné katedrále.

"Oni mu tleskali, i když jsem zkazil podání..."

Stokrát si můžete říkat, že důležité je jenom dění na kurtě. Soustředit se na hru, míček, raketu a soupeře. Ale když pak zahraje z nouze v backhandu totální prase, zapumpuje rukama a z tribuny se ozve: "Hezoučkýýýý," jeden by roztřískal raketu o plešku toho fanouška, co střídá troubení na vuvuzelu s podobně chytrýma poznámkama jako: "Už ho máš na lopatě, už je koženej," nebo "Ten je v prdeli jako slává indiánů..."

"No uznej, Koukal v prvním kole..."

To se tak objeví na nástěnce vylosování, a nálada v místnosti najednou klesne k nule; v některých případech absolutní. Míša má blbej los, a ještě je naštvaná, že to Majda má jasný až do semi. Majda je vzteky bez sebe, že bude mít v semi Terku, Terka nadává, že musí hrát předkolo, a ze všech nejvíc je na dně Monika, která má dobrý los, takže se bojí, že s někým blbě prohraje. Jo jo, los je prostě bestie zákeřná, co vždycky může být lepší, a obvykle je na hovno asi jako extra porce smaženého kuřete z Kentucky.

"Jemu chodily samý prasata a lajny..."

Soupeř háže rybičku k síti, raketu položenou na podlaze, vy číháte nalepení na síti, a ten z-veřejný-pracovnice-syn dá prase, co se čtyřikrát rozmyslí, na kterou stranu přepadnout, a pak se přitulí k pásce tak, že by se i ta veřejná pracovnice styděla. Vzápětí vám ten plantážník nahraje do půlky, ale vaše smeč skončí o hlavičku vedle postranní čáry. Vysoký klír, soupeř dává totální ránu, je to roura až do pr...yč; bohužel přesně na zadní lajnu. Když se spiknou Murphyho zákony a přirozená škodolibost přírody, nedá se dělat nic, než sklopit hlavu a konstatovat: "Měl z prdele kliku, haluzář."

Doporučit:

---

Autor: Tomáš Krajča [17.02.2015]

Související články

7 soupeřů, proti kterým rozhodně hrát nechcete

Badmintonové zápolení vás jistě těší a baví. Přesto se tu a tam vyskytne soupeř, jehož přítomnost v pavouku... jak to říci... inu, zkrátka – nepotěší. Vybrali jsme sedm typů protihráčů, které v turnaji rozhodně potkat nechcete:

Zlomené brko Petra Mazúra: Ukradený bekhend

Čtěte detektivní příběh z prostředí závodního badmintonu; pilotní článek nové rubriky a zároveň autorské představení Petra Mazúra: těšínského badmintonisty, který hájí barvy pražského Proseka.

9 nebezpečných vět, které z vás při koučování udělají hovado

Jasně, každý hráč je moc rád, když mu během zápasu někdo přijde poradit. Jsou ale chytré řeči, které by si i ti nejlepší žozémuríňové mezi badmintonisty mohli odpustit.

Čím tvrdší, tím lepší? Pro výplety to neplatí...

Když mi bylo třináct, chtěl jsem hrát jako Peter Gade. Tehdy se ještě dánský mladík jmenoval Christensen, byl světovou jedničkou a chodil s okouzlující Camillou Martin. Já chtěl umět jeho údery, mít stejně ladný pohyb, a taky jsem ...

8 badmintonových termínů tak, jak je zaručeně nepoznáte

Když vám soupeř zahraje na "obrácenou ploutev," pošle "rouru" nebo sklapne jeho "past na motýly," bude vám jasné, že jde o velmi specifické badmintonové termíny, nesrozumitelné někomu, kdo nikdy nedržel v ruce raketu. Proč se ale ...

S pomalými míči, badminton je v...

Neříkejte, že už se vám to někdy nestalo. Přinesete k zápasu krásné, nové Plachtiče, které ještě voní lepidlem, a létají právě tak, jak se na rychlost 77 sluší a patří. O hlavu vyšší soupeř s pletencem ramenních svalů, který by ...